Článek
Na příval otázek podobných těm v titulku se bude po návratu do Česka těžko hledat odpověď krom neutrální: „Vlastně ani nevím." Jak totiž trefně prohlásil jeden zahraniční kolega, jsme tu na olympijských hrách v Tokiu, ale ne v Tokiu. V olympijské bublině, důsledně odděleni od místních obyvatel.
Koncept bubliny byl poprvé ve větší míře uplatněn před třinácti lety na hrách v Pekingu, kdy ale měla úplně jiný účel. Ráno jsme v novinářské vesnici nastoupili do autobusů, které nás rozvezli na potřebná sportoviště, a tím jsme se vyhnuli četným a tehdy velmi důkladným bezpečnostním kontrolám. Ty přišly na řadu, jen když jste bublinu opustili.
To v Tokiu nejde, aspoň prvních čtrnáct dnů po příletu. Důvodem jsou samozřejmě opatření proti koronaviru a snaha oddělit běžné japonské obyvatele od účastníků her. Zapovězeno je tak třeba jezdit městskou hromadnou dopravou, byť by ušetřila spoustu času oproti poněkud chaoticky organizovaným autobusům pro média.
Ne snad, že by na jiných hrách byl čas chodit po památkách, ale při pohybu po městě byla aspoň šance poznat jeho atmosféru. V Tokiu ji můžeme okusit jen přes okna autobusu.
| Jako sportovní redaktor deníku Právo působí Michal Osoba od roku 2002, specializuje se na atletiku, lyžování, biatlon, kanoistiku, florbal, judo a plážový volejbal. Je spoluautorem knihy 120 let české atletiky. |
