Článek
Jaká byla olympijská premiéra sportovního lezení? Mužské finále v efektně nasvícené aréně se zářící siluetou Tokia v pozadí nabídlo neskutečně vypointované drama s otevřeným koncem do posledního okamžiku. Navíc před solidní kulisou, kterou vytvořilo odhadem několik stovek přihlížejících.
Jak poznamenal Adam Ondra, finále mohl vyhrát úplně každý. Sám byl vlastně od zlata kousek, než jeho velký rival Jakob Schubert vyhopkal poslední čtyři kroky k topu a poslal českou hvězdu na konečné šesté místo. Favorité vůbec neměli svůj den, domácí hvězda Tomoa Narasaki se plačtivě omlouvala za čtvrté místo.
Patří ale zlato závodníkovi, který v jedné ze tří disciplín nepředvede žádný výsledek? Je v pořádku, aby na startu chyběl úřadující světový rekordman v rychlostním lezení? A rozuměli vůbec diváci na stadionu či u televize průběhu závodu, nebo jen sledovali dílčí (skvělé) výkony borců? Zpětná vazba z českých luhů a hájů naznačuje spíš druhou možnost.
Je proto jen dobře, že pro hry v Paříži už Mezinárodní olympijský výbor odklepl změnu formátu. Vertikální běžci dostanou možnost ukázat to skutečně nejlepší a lezci se konečně budou trápit jen s boulderproblémy a nateklým předloktím pod topem v 15 metrech.
| Se Sport.cz je Pavel Novotný spojený od prapočátku v roce 2003, od roku 2012 je vedoucím redakce. Jako reportér působil na olympijských hrách ve Vancouveru 2010 a Riu de Janeiro 2016. |
