Článek
Pět let dřiny. Tisíce hodin v posilovně a na vodě. Vše kvůli snu o zlaté medaili. Kajakář Josef Dostál měřící 202 centimetrů, vážící 115 kilogramů. Hora svalů. Synonymum síly.
Představte si, že vás něco bolí. A abyste bolest nevnímali, koušete se v ústech do tváří až vám teče krev. Přesně tak získal osmadvacetiletý reprezentant olympijské stříbro před pěti lety v Riu. A umanul si, že z Tokia přiveze zlato. Snil, že ke dvěma olympijským bronzům ze čtyřkajaku a individuálnímu stříbru přidá zlato, čímž se stane ve světě sportu nesmrtelným.
Ale i šampioni mají dny, kdy jsou jen obyčejní lidé. Kdy je vykolejí věci tak obyčejné jako pekelné vedro a vítr. Dostál dřel na hranici omdlení, ale na medaili, natož zlatou, nedosáhl.
Josef Dostál po finále.
Ani kdyby si tváře prokousal skrz naskrz a krev z něj crčela více než při stříbrném brazilském představení, nestačilo by to. Ač totálně vyčerpaný, bez špetky sil, medaili neměl.
A frustrace ze selhání ještě umocnila vyčerpání. Šampion se silou málem nadpozemskou sotva stál na nohou. Podlamovala se mu kolena, slova zůstávala v hrdle, lapal po dechu. Hrdina se čtyřmi zlatými medailemi z mistrovství světa a třemi kovy z olympijských her... Zachoval si tvář i na pokraji kolapsu a ukázal jiné hrdinství. Neschovával se, nebalamutil, nehledal viníky, kteří nejsou. „Neměl jsem na to." Mučivé, ale obdivuhodné přiznání.
| Jako sportovní novinář pracuje Radek Malina od roku 1996. Nejprve v redakci Kladenských novin, později Kladenského deníku, od prosince 1999 píše pro deník Právo a od roku 2003 i pro nejnavštěvovanější český sportovní web Sport.cz. Zúčastnil se dvou mistrovství Evropy ve fotbale, dvou letních a třech zimních OH. |
