TOKIJSKÝ ZÁPISNÍK: Hlavně distanc

Jsou novinkou v programu olympijských her. Dosud nikdy v předlouhé historii zápolení sportovců celého světa nemusela být uplatněna. Ale naplnit je vyžaduje skutečně mimořádný kumšt. Řeč je o protikoronavirových opatřeních.

Účastníci se s nástrahami vyplývajícími z pravidel souvisejících s minimalizováním rizika přenosu nemoci covid-19 setkávají na každém kroku. Dezinfekce na ruce už je nudná rutina. Měření teploty zrovna tak. Vstup do každého sportoviště si žádá přeměření. Někdy pak kontroloři číhají i v rámci areálu mezi jednotlivými sportovišti.

Účastníky v olympijské jídelně oddělují plastové boxy, které ční vysoko nad stoly. Tuhle novinku, kdy si člověk připadá jako na trestné lavici v hokeji, ostatně převzaly i restaurace otevřené pro zahraniční návštěvníky her. Stejné je to i na všech pozicích pro vytváření televizního, rozhlasového či psaného zpravodajství. Protože sociální distanc je základ!

Jinak usměvavým Japoncům však hodně hluboké vrásky působí tradičně palčivý problém v podobě olympijské dopravy. Snaha v autobusech rozmístit pasažéry jen na jednu pozici z dvojsedaček a ještě tak, aby neseděli za sebou, padá v okamžiku, kdy je potřeba přepravit na sportoviště počet osob vysoce převyšující kapacitu dopravního prostředku. Což je prakticky každý spoj, protože jakkoliv organizátoři „ořezali" účastnická místa, doprava je mimořádně poddimenzovaná. A tak po dlouhém váhání striktně se pravidel držící Japonci rezignují a ve finále umožní i stání v uličkách autobusů, distanc nedistanc.