Článek
"Tenhle tým se nemusí bát vůbec nikoho. Zvláště když hraje v takovém emočním rozpoložení jako teď," uvedl v rozhovoru s ČTK Welsch. "Možná budu nostalgický, ale když jsem přišel před 20 lety do reprezentace, tak se na ty zápasy jelo předem s pocitem porážky. My jako nová generace jsme se to tehdy snažili změnit a začít se těm zemím a hráčům dívat do očí. Jenže tahle generace kolem Satyho (Tomáš Satoranský) a Veseláče (Jan Veselý) už to má v sobě. Mají před soupeři respekt, ale zároveň si uvědomují vlastní kvalitu a sílu, což je posouvá zase jinam, než to měla generace před 20 nebo 25 lety," uvedl Welsch.
Pod pěti kruhy se národní tým představí poprvé od roku 1980 ještě z dob Československa a podle bývalého reprezentanta jde o výsledek procesu, který potřeboval čas, systém a postupné sbírání zkušeností. "Není to izolovaná věc, je to o předávání poznatků z generace na generaci, motivování se svými předchůdci nebo inspirování těch, kteří přijdou po vás. Ano, primárně je to o těch 12 klucích, co to v Kanadě urvali, ale v důsledku jde o širší výsledek úsilí celého českého basketbalu, který de facto startuje u mládežnických trenérů, dobrovolníků nebo i rodičů, kteří vás vozí na tréninky," řekl Welsch.
Na kvalifikačním turnaji pro něj byl vrcholem duel s Kanadou. "To byl asi největší zápas, který jsem od chvíle, co jsem přišel do reprezentace v roce 1998, zažil. Hráli jsme hodně velkých, zlomových zápasů, ale ten v sobotu bylo nade všechno. To byl pro mě emoční vrchol," mínil Welsch.
"V neděli jsem se snažil být realista, ale nedokázal jsem si představit, že by to už po té injekci emocí a euforie, mělo dopadnout jinak. Byl to dojezd, který jsem si šťastně užíval, protože jsme proti Řekům dominovali od první do poslední minuty. Byli jsme jednoznačně lepším a hladovějším týmem. Náš hlad, abychom jeli do Tokia, byl největší ze všech týmů, které jsem v naší skupině viděl," řekl bývalý hráč Bostonu Celtics nebo Golden State Warriors.
Po utkání ho potěšilo, že když jel v noci domů, zavolali mu z Kanady bývalí spoluhráči Satoranský s Janem Veselým. "Nebyla to standardní situace, takové to pošťuchování a popichování. Naopak byl na nich znát vnitřní klid, který v nich nastal. A to, že si zároveň vzpomněli a zavolali mi z autobusu, když jeli z haly, mě dojalo. Byl to hezký moment," uvedl Welsch.
Při pohledu na poslední úspěchy, kterým bylo i šesté místo na předloňském mistrovství světa v Číně, věří, že tým Ronena Ginzburga může v Tokiu postoupit ze základní skupiny, kde narazí na USA, Francii a Írán. "Nemyslím, že je to smrtící skupina. Co také jiného chtít v turnaji pro 12 nejlepších," usmál se Welsch. "Proti Íránu budeme favoritem. Naopak USA dají dohromady asi jiný tým než v Číně a budou jinde. Nicméně si myslím, že Francii se můžeme v pohodě dívat do očí. Takže hlavy nahoru a jedeme na olympiádu s vědomím, co jsme už dokázali a co ještě dokázat můžeme," dodal Welsch.
