Saša může olympiádu jednou vyhrát, říká první Choupenitchův trenér Vaníček

"Šermíři zrají v pozdějším věku. Pokud Sašovi vydrží zdraví, tak jsem přesvědčen, že jeho vůle, odhodlání a motivace ho poženou dál. Klidně může ještě deset let vrcholově šermovat a za tu dobu stihne klidně dvě tři olympiády a na nich půjde za tím, aby to zlato získal," řekl v rozhovoru s ČTK Vaníček.

Choupenitch začínal v osmi letech v přípravce Sokola Brno I u trenérky Jaroslavy Pikhartové a o dva roky později ho do péče převzal právě Vaníček. "Já jsem takový jeho šermířský táta," řekl čtyřiačtyřicetiletý Vaníček a nejlépe tak vystihl jejich vzájemný vztah.

Choupenitchova cesta k šermu ale nebyl tak přímočará. "Saša zkoušel hokej i basketbal, ale když se jednou objevil u nás v šermírně, tak měl jasno. Tohle byl sport pro něj," vzpomněl si na úplně první Choupenitchovy kroky na planši Vaníček, povoláním středoškolský profesor dějepisu a latiny.

Také vysvětlil, proč Choupenitchovi šerm tak učaroval a proč mu dal přednost před kolektivními sporty. "Saša byl vždycky individualista a vždy preferoval především spolehnutí se na vlastní síly. Hrozně emočně to prožíval. Kolik jen slz uronil při trénincích, když mu něco nešlo, nebo taky kolikrát vybouchl radostí, když se mu něco povedlo," dodal první Choupenitchův kouč.

Dodnes mu utkvěl v paměti první Choupenitchův úspěch na mezinárodním fóru. "Vyhrál turnaj v polské Vratislavi do 12 let. Byl z toho tak emocionálně unešený, že celou noc nespal, chodil po pokoji s fleretem v ruce a opakoval si situace, které ho přivedly k vítězství," vyprávěl Vaníček.

Podle Vaníčka dovedl Choupenitche k bronzovému medailovému úspěchu mix talentu, osobní ctižádosti a velké dřiny. "Jeho talent jsme rozpoznali velice brzy. On měl prostě pro šerm cit. Poznal, kdy jít do protiútoku, tušil, kdy je lepší zůstat v obranné pozici. Navíc má takový kouzelný pohyb těla, při němž se dokáže vyhnout soupeřově zásahu," vypočítal Vaníček.

Co se týče tréninkové dřiny, kolují o Choupenitchovi zvěsti o tom, jak dokázal trénovat i osm hodin denně. "To souvisí s jeho povahou a s tím, co jsem už řekl. Nedivím se tomu, ale bylo to později, až jej převzali další trenéři, především Alexander Romaňkov a pak jeho bratr Vladimír. Ten v Brně několik let působil a přivedl Sašu k prvním větším úspěchům v juniorském a seniorském věku," řekl Vaníček s připomínkou například titulu juniorského mistra Evropy z roku 2014 z Jeruzaléma.

Vaníček tajně doufal, že opravdu pořádného úspěchu by Choupenitch mohl dosáhnout právě nyní v Tokiu. "Měl za sebou už olympiádu v Riu a říkal mi, že z ní byl takový zaskočený. Nevěděl, co to vše obnáší. Teď už měl jistou zkušenost. Když jsme spolu mluvili před odletem, cítil se vnitřně vyrovnaný a sám asi tušil, že na medaili má a že ji prostě udělá. Z jeho slov bylo patrné, že jde za svým cílem. To je asi jeho nejsilnější povahová stránka – určit si svůj cíl a jít za ním," zakončil Vaníček.