Článek
„Nejhorší bylo, že jsem v sobě nemohla najít nic, čím bych to zlomila," smutnila dvojnásobná wimbledonská vítězka po vyřazení. „První set měl skončit rychleji. Bohužel mi pak odešly nohy a byly jako žvýkačky. Nešly tam, kam bych pro úder potřebovala, začala jsem více kazit. Byl to začarovaný kruh a já nevěděla, jak z něj ven," zoufala si Kvitová.
Sama přitom bezprostředně po utkání hledala jen těžko příčiny fyzického výpadku. „Možná nervy, těžký zápas, podmínky nebyly ideální. Počasí a dusno mi nepřidalo, bere mi to energii. Fyzicky jsem to nezvládla, psychicky mě zápas taky vyčerpal," přemítala.
Zápas neodpovídal střetnutí světové třináctky s 59. hráčkou žebříčku, Kvitové hra soupeřky neseděla. „Hrála to, co potřebovala a hrála chytře. Bylo to jako kočka s myší. Kdybych hrála se Sabalenkovou, tak by to bylo o dvou úderech, hop nebo trop. Ale tady jsem věděla, že když mi odejdou nohy, tak to bude těžké," přiznala majitelka bronzové medaile z olympiády v Riu.
Kvitová už musela během kariéry strávit nejednu prohru, konec v Tokiu ale řadila mezi ty nejtěžší. „Určitě, je to jako grandslam. Naprosto chápu devastaci sportovců, kteří se připravují čtyři roky na olympiádu, a pak jim to nevyjde. Teď to zažívám taky. V tenise je každý týden nový turnaj, ale neúspěch na velkých akcích bolí mnohem víc," poznamenala.
Bude za tři roky usilovat o reparát v Paříži? To v současné nedokázala říct. „Nevím, co bude za tři roky. Čeká mě dlouhá cesta domů, budu mít čas si to trochu promyslet," dodala Kvitová.