Článek
„Medaile přestavuje i pro mě úlevu. Po singlu, který se moc nepovedl, mě přepadla nejistota. Začal jsem si klást otázky, jestli jsme udělali všechno správně. V tréninku, z hlediska načasování formy," přiznával Karel Leština, když jeho svěřenci kráčeli směrem ke stupňům vítězů, aby převzali bronzové medaile. „Ve čtvrtek při deblu se ukázalo, že to asi tak špatné nebylo a špatně jsme se nechystali. Medaile je satisfakcí, Nejsem tak úplně špatný trenér," usmál se Leština a přiznával: „Hodně jsem si radostí zakřičel."
Leština už před cestou do Tokia tušil, že deblkajak není bez šance na medaili. „Při světovém poháru v Szegedu skončili kluci těsně druzí za vítěznou německou posádkou a Pepa tehdy rovněž v singlu nezaostal o moc za vítězným Němcem. Takže jsem věděl, že mají šanci v Tokiu vybojovat medaili. Jenže Pepu pochopitelně singl poznamenal," připomínal Leština zklamání Dostála v podobě pátého místa.
Nicméně před finále pořád cítil napětí. „Po několika dlouhých letech se jelo semifinále a finále v jeden den, což je hodně nezvyklé. A k tomu jeli kluci z první dráhy vedle Bělorusů, kteří rozhodně nejsou top posádkou, za níž je šance se svézt na vlně. Museli jet svoje tempo od začátku do konce," vyzdvihl výkon Dostála se Šloufem trenér Leština.
A ocenil přístup olympijského debutanta Šloufa. „Radek dokáže Pepu akceptovat coby singlíře a nesnaží se na úkor singla prosazovat debla. Nejdřív počká, až si Pepa udělá to svoje na singlu. V tomhle je Radek pokorný," vyzdvihl Leština.