Článek
„Měl jsem náročnější rok, ať už po osobní, nebo sportovní stránce," ohlížel se Micka v čase před odletem do Japonska. Krásné chvilky po boku loni narozené dcery mu totiž na jaře zkalilo úmrtí tatínka a na květnovém předvrcholu roku, evropském šampionátu v Budapešti, plaval daleko za svými možnosti a marně usiloval o finálovou účast.
Nyní ale šestadvacetiletý kraulař paradoxně cítí výhodu. „Nevím, co čekat, takže jedu s čistou hlavou a nechám se překvapit. Extra ambice nemám, ale cíle samozřejmě ano. A neztrácím naději, že to bude lepší. Když se podívám okolo, Karolíně Plíškové se taky nějaký čas nedařilo a najednou byla ve finále Wimbledonu. Nevzdávám to," vyprávěl odhodlaně.
V tréninku se proti jaru Micka cítí lépe. „Je to mnohem lepší, i když to pořád není optimální. Ale to nevadí, čeká nás soustředění v Kóči a dva týdny do ostrého startu je dlouhá doba. Krásná by samozřejmě byla finálová účast. Ale když překonám svůj český rekord a budu patnáctý, tak budu spokojený. Protože víc udělat nemůžu. Na umístění tolik nekoukám, hlavní jsou časy," přemítal dvanáctý muž z patnáctistovky na hrách v Riu de Janeiro.
Dechberoucí souboje elitních plavců v olympijském bazénu tradičně patří k úvodnímu týdnu her, v Tokiu se ale závodníci bouřlivé podpory kvůli pandemii koronaviru nedočkají. „Atmosféra s plnými ochozy je samozřejmě lepší, ale už jsme si to bez ní zkusili na několika závodech včetně mistrovství Evropy. A plavci, kteří zrovna nezávodí, umí vykouzlit taky slušnou podporu. A věřím, že Japonci připraví hry, které se budou blížit těm, jak je známe," míní Micka.
A na nutný život v bublině odjížděl poctivě připravený. „Mám plno filmů, knížky a učení, protože mi zbývá jen pár zkoušek do ukončení studia MBA. A díky bohu za komunikační aplikace, díky kterým budu moct být každý den ve spojení s rodinou, a hlavně s malou," dodal před zatím nejdelším odloučením od svého rodinného pokladu.
