Osmnáct ran na pět terčů a medaile byla v prachu. I tak nejlepší závod kariéry, říkal smířeně Kuf

Chyběl malinký kousíček. To je prostě poslední položka. Pětadevadesát procent závodu se povedlo úplně neskutečně, a bohužel to poslední ne. Myslím ale, že osmé místo na olympiádě je úplně v pohodě.

Já pořádně nevím. Ani mi nepřišlo, že bych zmatkoval víc než na prvních třech položkách. Přišlo mi to dost podobný, ale bohužel to tam nenapadlo.

Myslím, že ne. Držel jsem si ten samý rytmus celý závod, protože se mi běželo dobře. Vůbec jsem neřešil, jestli dobíhám prvního nebo druhýho. Prostě jsem běžel tak, jak jsem mohl. A bylo to skvělý, úžasný. Jsem strašně rád, že jsem měl možnost tady být. A to, že jsem měl šanci do poslední chvíle bojovat o medaili, je úplně neuvěřitelný. Tyhle emoce si budu pamatovat navždycky. Jsem strašně spokojený s celým závodem, bohužel to nedopadlo, jak bychom si všichni přáli. Ale dobrý, za mě dobrý.

Určitě.  Už po parkuru jsem měl strašnou radost, že se nám to povedlo. Kůň byl relativně složitý, lidi přede mnou na něm jeli poměrně špatně. Byl jsem při jízdě výrazně nervózní, ale zvládli jsme se za těch dvacet minut skamarádit a dobře to dopadlo. Když jsme dojeli, tak to byla úplná extáze.

Jasně že se mi to občas v hlavě objevilo. S mentálním koučem jsme si ale připravili cvičení, které tyhle myšlenky zažene pryč a během obou dnů se mi to dařilo.  Už dlouho se mi nepovedl takhle úžasný závod. Jít skoro nejlepší závod kariéry na olympiádě je podle mě fajn.