Článek
Bylinky, akupresura, reflexní terapie, akupunktura, moxování rozžhavenou tyčinkou z pelyňku, baňkování, fasciové techniky, které se překrývají s klasickou fyzioterapií... To je jen kusý náhled do alternativních metod, které dredatý svéráz už řadu let na Ondrovi praktikuje. „Že mi říkají čaroděj? Já tak vystupuju! Jsem šarlatán a šmytec," smál se v Tokiu při rozhovoru pro Právo.
Vích přenesl svůj zájem k fyzioterapii po absolvování stavební fakulty a později svůj obzor rozšířil i východním směrem. „Půl roku jsem vstřebával ajurvédu v Indii, v Česku jsem studoval čínskou medicínu. Každá technika má svoje limity a musíte vědět, jaký nástroj a na co funguje. Třeba tady v Tokiu nám parádně pomohla akupunktura vyřešit jet lag," nedělá rozdíl mezi alternativou a oficiálním proudem západní medicíny.
Cestu k Ondrovi mu otevřela letitá známost z lezecké subkultury a chuť si nově nabyté znalosti vyzkoušet. „Chtěl jsem si vybrat někoho, kdo jde na hraně a systematicky trénuje. Adam navíc dává skvělou zpětnou vazbu, protože vnímá své tělo v dokonalých mikrodetailech. Zkusili jsme to a oba jsme byli překvapení, jak moc to zabralo. Postupem času jsme začali spolupracovat víc a víc," přiblížil Vích.
Jedním dechem ale dodává, že za Ondrovými úspěchy nestojí zdaleka sám. „Adam byl z fyzioterapeutického pohledu pole neorané. Měl určité specifické nedostatky z důvodu svého somatotypu. Bolela ho záda, trapézy... I z toho důvodu se u něj vystřídalo víc odborníků. Nejvíc to oddřela Gábina Vráblíková, u níž Adam absolvoval terapie denně. Nebo Simona Kůrková, ale také ajurvédský masér ze Srí Lanky, jehož práce zabere třeba šest hodin v kuse. Z toho pak vznikla procedura, díky které se Adam posunul hodně daleko. Pro nás až neuvěřitelně," dodal Vích.
