Článek
A tak zatímco americká basketbalová hvězda Kevin Durant si přijde ročně na zhruba čtyřicet milionů dolarů, na druhé straně je početná skupina olympioniků, pro něž je sport jen koníčkem, který dělají tak dobře, že se dostali mezi nejlepší na světě. A dokonce do něj museli investovat ze svého.
Příkladem může být Tereza Hrochová. Pětadvacetiletá vystudovaná právnička by nebýt podpory svých rodičů těžko chystala kufry do Sappora, kde se uskuteční olympijské závody v maratonu.
Zobrazit příspěvek na Instagramu
Hrochová sbírala úspěchy v bězích do vrchu, prosazovala se v půlmaratonu i na dráze. Ale královská vytrvalecká distance v jejích plánech dlouho nefigurovala. Než ji nahlodal její kouč Vladimír Bartůněk. „Dobrý vtip, vymysli si zase něco jiného,“ reagovala. Jenže po výrazném osobním rekordu na předloňském MS v půlmaratonu se maratonská výzva stala realitou.
Nachystala se parádně, však v okolí rakouského Fürstenfeldu zaběhla čas 2:29:06. Žádná Češka v historii tak rychle svůj premiérový maraton nezvládla. Hrochová si navíc mohla odškrtnout splněný limit pro olympijské Tokio. Ale že by měla klid a jistotu? To rozhodně ne.
Při nevídané konkurenci českých vytrvalkyň se čtyři praly o tři místa. A kdyby čas Hrochové poslední možný den při maratonu v Praze v brzkých ranních hodinách překonaly jak Eva Vrabcová Nývltová, tak Moira Stewartová, černý Petr by zbyl na ni.
„Doufala jsem, že to prospím, bohužel jsem se ráno probudila. Ale nedívala jsem se, na to jsem neměla nervy. Jen jsem psala bráchovi, ať mi pak dá vědět, jak to dopadlo,“ popisuje.
Od informací z pražských ulic se izolovat nedokázala. „Průběžně mi chodily zprávy, že běží rychle, zvlášť v poslední půlhodině, kdy se všichni probudili,“ vybavuje si.
Zobrazit příspěvek na Instagramu
Pak přišla úleva, Vrabcová Nývltová její čas výrazně překonala, ale Stewartová za ním přes splněný limit zaostala. A tak Hrochová mohla vyrazit do své tradiční přípravné destinace v Livignu, aby se nachystala na olympijskou premiéru. Stoprocentní koncentraci na běh poznává poprvé.
„Kdybych měla olympijskou přípravu absolvovat loni, nešlo by to,“ kvituje roční odklad her. Před rokem finišovala studia. „Měla jsem státnice. A jak jsem kvůli závodům a soustředěním do školy moc nechodila, všechno jsem se doučovala po nocích a měsíc jsem skoro nespala,“ vzpomíná.
Od práv nechtěla úplně utéct, zatím marně sháněla práci koncipientky, kterou by mohla kombinovat s běháním. „Od rodičů už mám trochu nůž na krku. Pořád mě živí, tak bych s tím měla něco dělat,“ ví. Částečnou podporu má od svazu, plzeňského klubu, profitovala i ze studijního stipendia. Ale na dlouhodobé vyžití to není.
„V téhle sezoně je pro mě problém sehnat peníze na běžecké boty,“ přiznává. A špičková obuv je v dnešní době nových technologií nezbytnou, ale nákladnou složkou úspěchu. Nominace na olympiádu je tak pro Hrochovou hezkou odměnou a motivací do další práce. „Ale z toho si nekoupíte kartáček na zuby ani svačinu,“ hořce se pousměje.
