Nikdy mi netlouklo srdce jako při Krpálkovi. České eso nabily úspěchy krajanů

Není to žádný zázrak. Snažím se maximálně koncentrovat, střídám jen trénink, jídelnu a ubytování. Ale když vidím úspěchy a příběhy sportovců kolem, nabíjí mě další energii. Snad nikdy mi nebilo srdce víc než při soutěži Lukáše Krpálka, vhání mi to energii do žil.

Můžu dělat všechno naplno, neomezuje mě. Poslední Diamantová liga byla ve víceméně stoprocentním stavu, i když můj výkon ještě nebyl takový. Je to lepší den ode dne, navíc mám kolem sebe tým lidí, kteří mi pomáhají, ať už profesor Kolář nebo další fyzioterapeuti. Věřím, že závod ode mě bude stoprocentní.

Pro mě to bylo úplně první natržení. Nejdřív jsem myslel, že je jen natažené, až sono ukázalo, že ne. Hojení nešlo tak rychle, bylo to na delší dobu a při házení jsem cítil, že jsem nemohl dělat pohyb, jaký bych si představoval.

Je to pro mě jiné tím, že jsem málo závodil. Ale všechno jsem podřizoval olympiádě, chtěl jsem dát tělo do maximální pohody. Hlava si ten pohyb pamatuje, je pořád stejný, jde o to, aby na něj bylo tělo stoprocentně v pohodě. Úkolem číslo jedno je kvalifikace, limit je ostrý 83,50. A ve finále ideálně velký letošňák (sezonní maximum má 82,31 m).

Dopolední kvalifikaci jsme neměli hodně let, tak si ani pořádně nepamatuju, jak jsem se cítíval ráno při závodech. Ale celkově nemám problém se vstáváním, dopoledne házím rád.

Jsou to vlastně tři a půl dne, což je skoro neuvěřitelné. Za mě je to skvělé, pro výkon a tělo ideální.

Je neskutečně rychlý, fakt skvělý. Cítím se na něm dobře na kotníku, což pro stokilové oštěpaře není jednoduché. Je to rychlé mondo, které mám rád, směrem k výkonu to může být plus. Na druhou stranu platí, že čím rychlejší mondo, tím víc se můžou nasčítat chyby v technice.