Článek
To se před vámi žádné české mílařce nepovedlo. Jak zní, že jste finalistkou olympiády?
Neuvěřitelně. Asi mi to doje až v pátek.
Bylo vidět, že na vás za cílem dolehly emoce. Co všechno vám běželo hlavou?
Chvíli vůbec nic. Pak jestli se za chvíli neprobudím. Potom přišlo dojetí, brečela jsem do finské i české televize, tak super... A potom mi začalo docházet, že si budu muset vybalit tašku a Kaapa v pátek neuvidím. Ale to je jediná nevýhoda.
Opravdu už jste měla sbaleno?
Podle pravidel musíme do dvou dnů odletět, tak kdybych dneska vypadla, v pátek jsem doma. Tak jsem si radši předbalila.
Do Tokia jste přiletěla s osobním rekordem 4:06,61, během rozběhu a semifinále jste z něj ubrala přes pět sekund. Napadlo vás, že překonáte český rekord Ivany Walterové?
Po rozběhu jsem myslela, že mám ještě tak na vteřinové zlepšení, protože rozběh nebyl ideálně běžený. Ale že to bude až takhle? To jsem si nemyslela.
Pomáhá i rychlá dráha a nové technologie obuvi? I na jiných tratích tu padají neskutečné časy...
Mám boty s těmi novými technologii, ale nevím, jestli jsou z nich nejlepší, nebo nejhorší... Ale dráha je tu rychlá určitě. I tréninky, které jsme tu s Dianou Mezuliáníkovou absolvovaly, byly rychlé.
Během semifinále jste tušila, že se běží na tak rychlý čas?
Občas jsem se koukla na časomíru a myslela si, že tohle sakra nemůžu vydržet. Ale naštěstí jo. Jen mě trochu vyděsil výšlap do vnitřní dráhy, blesklo mi hlavou, aby mě nediskvalifkovali, ale pak mě uklidnili, že když přede mnou někdo spadl, nevadí to.
Čím si vysvětlujete svůj letošní progres? Zdá se, že mateřství opravdu nabíjí, jak často zmiňují sportovkyně...
Asi je to pravda, jinak si to neumím vysvětlit. Vždyť přípravu jsem měla nejkratší, jakou jsem jen mohla mít. Ale cítím se tu výborně, už po rozběhu jsem ani nevnímala únavu, přitom po osobáku většinou nohy bolí. Teď to bylo jako bych ani neběžela, tak to musí být v hlavě.
Na rubu startovního čísla jste měla rukou psané motivační heslo „Vyrvat nohy z pr..." Jak vzniklo?
Už při rozběhu, kdy to vypadalo, že jsem tam papírově poslední, si budu muset ty nohy vyrvat, aby to stačilo aspoň na semifinále. Tak jsem si ho napsala na číslo.
Ve finále bude asi třeba podobný přístup.
Neměli bychom říkat, že si jdeme závod užít. Ale já myslím, že už to můžu říct. Půjdu bojovat a nechám tam všechno.