Článek
Micka rozjel závod solidně, v polovině závodu ale začal ztrácet. „Chtěl jsem to rozjet od začátku. Věděl jsem, že k lepšímu umístění nebo atakování rekordu musím od začátku rozjet hodně rychle. Snažil jsem se držet krok s ostatními. Bohužel to nešlo, trpěl jsem, bylo to hodně náročné," líčil po doplavání.
Český rekordman prochází náročným obdobím, velké zklamání se v něm ale mísilo i se závanem naděje. „Z pětasedmdesáti procent jsem zklamaný. Čas 7:59 je hodně špatný, na druhou stranu je to můj nejlepší výkon za poslední dvě sezony. Takže je to možná pozitivní signál, že se vracím ke svému normálu. Ale pořád je přede mnou ještě hodně práce," dumal Micka, jehož osobní maximum na osmistovce je o deset sekund rychlejší.
„Věděl jsem, že poslední sezonu a půl plavu hodně špatně, ale byl jsem nahlášený šestnáctým časem a v hloubi duše jsem pořád věřil tomu, že bych mohl atakovat umístění kolem 10. příčky. Dělal jsem, co jsem mohl, ale bohužel to hrozně moc bolelo. Jel jsem v bolesti od čtyř set, pěti set metrů. Jsem hotovej, celý se chvěju. Vnitřně jsem rád, že jsem tam nechal všechno, ale nevyšlo to," mrzelo šestadvacetiletého závodníka, jehož čeká ještě v pátek rozplavba patnáctistovky. „S ohledem na výsledky poslední doby jsem si věřil víc na osmistovce," krčil rameny.
Micka s ohledem na pozdější start zůstal jako jediný z české plavecké výpravy na aklimatizaci v Kóči až do neděle. Izolaci ale po boku trenéra Martina Kratochvíla zvládl. „Probíhalo to dál pořád stejně, ráno plivání vzorku na test, snídaně, trénink, oběd, odpočinek, trénink, večeře. Večery jsme se snažili nějak zpříjemnit, koukali jsme na slavnostní zahájení, hráli jsme lodě, karty. Nebylo to nic hrozného," popisoval.
„Bylo to tam fajn. Nikdo nás nerušil, měli jsme všechno, co jsme potřebovali. A holkám - Báře (Seemanové) s Kíťou (Horskou) - to pomohlo, plavaly výborně. Je fajn, že se české plavání předvedlo v takovém světle," ocenil výkony svých reprezentačních kolegyň.
