Krpálka čekal doma hned ve dveřích dort. Při tokijské oslavě slíbil Prskavce uložit

„Jsem moc rád, že to takhle vyšlo a mohli jsme si užít, že jsme zase po dlouhé době spolu. Vymýšlel jsem s dětmi různé věci v domě i na zahradě. Než jsem odletěl do Japonska, tak jsme stanovali a taky se hned po mém návratu ptaly, kdy opět pod stan pojedou. Věřím, že prožijeme pohodové léto," líčil vítěz nejtěžší váhové kategorie na tokijském tatami.

Doma čekalo Krpálka sladké přivítání. „Dostal jsem od manželky dort, jakmile jsem otevřel dveře. Přitom by si ho zasloužila ona, protože jsem se vracel právě na její narozeniny," přiblížil český judista, jenž o svém dárku pro manželku nemluvil, ale Eva Krpálková si jako dárek vzala zlato z krku svého manžela. „Pak jsem se hezky nabaštil a bylo mi blaženě," řekl. Jestli druhé zlato z OH umocní jeho popularitu, nebyl schopen posoudit. „Ani nevím, protože z letiště jsem ještě v noci spěchal domů a vylezl až při cestě do Stromovky," usmál se.

Velmi vřele se vítal s dalším zlatým olympionikem Jiřím Prskavcem, s nímž získali v Tokiu zlato ve stejný den. „Tím, jak jsme soutěžili ve stejný den a oběma to klaplo, mohli jsme slavit společně. I když já přijel z judistické haly až pozdě večer, o to déle jsme ale oslavu natáhli, to je fakt," líčil Krpálek, jenž v Tokiu nosil o dvě hlavy menšího vodního slalomáře na ramenou.

„Perfektně jsme pokecali, dokonce se i tančilo," doplnil Prskavec a připustil, že vzhledem k tělesné konstituci při oslavách s judistou nemůže držet krok. Ocenil ale, že Krpálek pozná, kdy už úplně nezvládá. „Dopíjí piva za mě, v tomhle je férovej," doplnil kajakář. „Jířa se bránil, že nemůže pít tak jako já, protože tolik nesnese. Vzal jsem ho ale za rameno a řekl mu, že může, že se o něj když tak postarám, odnesu ho do postele, uložím, ať se nebojí," řekl Krpálek.

„Nebylo ale třeba žádné péče, Jířa se mnou v Tokiu udržel krok. Byly to báječné chvíle, když jsme si říkali zážitky z naší cesty za zlatem, jak jsme si drželi navzájem palce. Ohromně jsme si lidsky sedli už na minulé olympiádě v Riu a od té doby se podporujeme," přibližoval judista. „Když tehdy Lukáš vyhrál, dostal za úspěch party autobus a vzali i mě jako bronzového medailistu. Řidič v ulicích Ria zabloudil. Takže jsme jezdili fakt dlouho, ale to nám vlastně vůbec nevadilo," mínil Prskavec.

Jejich olympijské triumfy v Tokiu dělily dvě hodiny. „Já jen četl o Jířově závodu psanou reportáž na netu a jen jsem si říkal, co tak blázní, že vyhrál už semifinále. Jenže on pak dal na frak i všem ve finále, takže cajk. Večer před našimi závody psal, že to bude náš den. Já si nebyl úplně jistý, ale nechtěl jsem ho zneklidnit, tak jsem odpověděl, že jasně a ono se to fakt stalo," přiblížil Krpálek.

Prskavec se přiznal, že mohl judistické finále vidět naživo u televizní obrazovky. „Jeli jsme už do olympijské vesnice a člověk z mise mě ubezpečoval, že to stihneme, abychom se koukali na baráku. Jenže špatně to odhadl, prošvihli jsme to. Jen pak mi přišla zpráva "tak Lukáš taky" a já už věděl, že jsme oba zlatí," prozradil Prskavec.

Nikdo z českých olympioniků nebyl v Tokiu tak často jako Krpálek, ale nynější olympijská návštěva byla dost nezvyklá, taková sterilní. „Mrzelo mě, že ani nešlo podívat se někam do města. Znám tam hodně oblíbených restaurací, jenže jíst jsme mohli pouze v olympijské vesnici. Sice tam vařili velmi dobře a výběr jídla byl obrovský, ale chyběl mi větší gastronomický zážitek. Emočně silný návrat byl pro mne návrat do haly Budókan, kde jsem získal před dvěma lety titul a teď z ní mám další úžasné zlato," líčil Krpálek

Na letošní olympiádě mu chyběla i možnost jít podporovat ostatní sportovce přímo do hlediště. „Veškeré fandění se tak odehrálo jen u obrazovek ve vesnici, ale jinak nemůžu říct proti organizaci her ani slovo. Japonci byli precizní a neměli jsme ani moc pocit, že by kvůli pandemii měli k olympijským hrám rezervovaný postoj," líčil Krpálek, jemuž utkvělo v hlavě, jak i při cestách na slavnostní zahájení, tréninky či závody sledoval z autobusu Japonce s nápisy podporujícími sportovce.