Článek
Oplakala jste nezdar ve finále olympijského turnaje v Tokiu?
Tak trochu to na mě šlo, ale říkala jsem si, že musím vypadat dobře na ceremoniálu. A také jsem si předsevzala, že nebudu po téhle prohře smutná, protože je to fakt velký úspěch. V Paříži po prohře ve finále French Open 2019 jsem byla smutná hrozně a nějak jsem si úspěch neužila. Chci na olympiádu vzpomínat v hezkém. A mám stříbro, tak přece nebudu smutná.
Finálový zápas byl plný zvratů. Vyvíjel se podle vašich představ? Který okamžik byl klíčový?
Měla jsem brejk ve třetím setu a výhodu za stavu 3:3. Ale ona zahrála dobře. Nic si extrémně nevyčítám. Bylo to těžké, protože Belinda šla do všeho po hlavě. Myslím si, že jí to ve finále fakt vycházelo. Kdyby hrála trošičku hůř, výsledek by byl obrácený. Když budu upřímná, vítězství si zasloužila. Podle mého jsme obě odehrály skvělý zápas. Na výměny se muselo pěkně dívat. Po všech těch zápasech ve vedrech jsme na kurtu nechaly všechno.
Bojovala jste o každý míček, létala na kurtu ze strany na stranu. Doufala jste, že švýcarskou soupeřku udoláte fyzicky, protože v součtu měla jen ze zápasů dvouhry v nohách o tři hodiny času více na kurtu?
Hlavně jsem si finále chtěla užít, protože ho člověk nehraje každý den. Věděla jsem, že už mám medaili jistou. Říkala jsem si, že půjdu do každého míčku a budu makat ze všech sil. Zlato nevyšlo, ale mám čisté svědomí, že jsem na kurtu nechala všechno. Bohužel, Belinda byla lepší. Nemůžeme vyhrát obě. Jsme kamarádky, takže jsem aspoň ráda, že mě porazila právě ona.
Jaká je stříbrná olympijská medaile, kterou máte na krku?
Krásná. A šíleně těžká. Jsem z ní úplně nadšená. Doufám, že ji někde cestou neztratím. Nechám si ji na krku celou dobu. Určitě pro ni budu muset doma najít vhodné místo. Pořídili jsme si totiž kočičku, která nám všechno bourá, takže bude potřeba vytipovat místo, aby se k medaili nedostala.
Až se s odstupem na stříbrnou tokijskou medaili podíváte, co uvidíte?
Strašné vedro a strašnou dřinu. Na konci jsem byla fakt hotová, ale bojovala jsem o každý míč. Jsem na sebe pyšná, že jsem tak hrála.
Do finálového zápasu jste nastoupila se zatejpovaným kolenem, které jste si zranila při semifinálovém zápase. Jak moc vás zdravotní potíže limitovaly?
Vůbec! Já si s kolenem nějak hnula v semifinále, ale ani přesně nevím, co se stalo. V pátek jsem ani nešla trénovat, jak moc mě noha bolela. Před finále jsem si vzala prášek, nechala si nohu zatejpovat a šla bojovat. V zápase pak bolest zmizela, adrenalin všechno potlačil. Dala jsem se dohromady a nemyslela na zraněné koleno.
Když jste k finálové bitvě nastupovala, bavila jste se přátelsky s Belindou Bencicovou. Byla atmosféra tak uvolněná?
Jo. My jsme se bavily hlavně před semifinále. A pak, když jsme obě svoje semifinále vyhrály, tak jsme si psaly, že medaili máme jistou. Obě jsme chtěly zlato. A obě jsme byly na kurtu kousnuté, nic jsme si nedarovaly. Ale jak jsem řekla, vyhrát může jen jedna. A já nejsem taková, že mám zášť a někomu něco nepřeju.
Markéta Vondroušová se stříbrnou olympijskou medailí
Umíte si sama užít radost z úspěchu?
V Paříži před dvěma lety jsem po prohraném finále byla zklamaná, ani jsme nešly na jídlo. Byli tam všichni a já jsem zůstala na pokoji, jak moc jsem byla smutná. Teď jsem si řekla, že si to chci užít. Těším se, až se vrátím do českého domu ve vesnici a oslavíme to. A doma zrovna tak. Už se moc těším do Česka, budu si olympijské stříbro užívat.
Čeká vás nějaká speciální odměna?
Doufám, že mi babičky udělají borůvkové knedlíky. Já se budu snažit jet do Sokolova co nejdříve, protože tam sledovali zápas na velkoplošné obrazovce na náměstí a bylo to veliké. Jak jsem z malého města, všichni můj finálový zápas prožívali. Je to moc hezké. Proto se chci domů rychle vypravit.
