Článek
Po stříbru z Ria před pěti lety jste snil o zlatu z Tokia. Ale cílem jste projel pátý. Dokážete popsat zklamání?
Bylo to nesmírně těžký. Neměl jsme na to. Ulil jsem první start, což mě zase až tak nevyhodilo z pohody. Musím říct, že jsem druhý start trefil docela pěkně. Jel jsem prvních sto, možná sto padesát metrů hezky vpředu s Portugalcem Pimentou. Přešel jsem do příjemného záběru a říkal si, že se budu držet vpředu, protože takhle bych ten kilák mohl zvládnout.
Ale záhy jste začal ztrácet. Co se stalo?
Soupeři mi začali ujíždět tam, kde mi normálně neujíždí. A ujeli mi o hodně. Tak jsem si říkal, dobrý, chci jet na zlato, půjdu na vlnu, protože vpředu to s nimi neudržím. Na to jsem neměl. Šel jsem na vlnu... Je mi blbě...
Byla v závěru ještě šance závod zvrátit?
Chtěl jsem jít do finiše. A vlastně jsem to udělal. Když zbývalo dvě stě padesát metrů, začal jsem hrabat jako šílenec. Říkal jsem si, že teď musím jít, protože zlato visí ve vzduchu. Jenže mi došlo.
Řešil jste, že místo útoku na zlato zkusíte jet o stupně vítězů? O druhé či třetí místo?
Já chtěl zlato. Dal jsem do toho všechno, co šlo. Nepřemýšlel jsem nad tím, že bych mohl být druhý nebo třetí. Ne že bych to nechtěl, ale chtěl jsem vyhrát. Jenže mi došlo takovým způsobem, že jsem mohl možná deset patnáct metrů dál, ale taky by bylo dost možný, že bych to ani nedojel.
Byly proti vám i podmínky, kdy foukal silný vítr do zad?
Říkal jsem si, že když bude všechno, jenom ne silný vítr do zad, pojedu o medaile. A když si všechno sedne, pojedu o zlato. Jenže vítr byl strašně silný. Jedinou výhodou bylo, že se netvořily vlny, takže jsem měl aspoň výhodu, že se nepotopím. Ono je vidět na výsledcích, jak moc foukalo. Vítězný Maďar Kopasz vylepšil o více než vteřinu světový rekord. Tušil jsem, že se nás pět popere o medaili. A černej pešek zůstal na mě a na Němce Schopfa.
Český kajakář Josef Dostál v akci.
Cítil jste někdy v životě větší vyčerpání?
K molu jsem nebyl schopný udělat jediný záběr, měl jsem toho fakt plné kecky. Je mi hrozně, dost hrozně. Ale už se neválím na mole jako srač.. Jsem opřený o zábradlí, ale aspoň stojím na nohou. Určitě za to může trochu i vedro. Ale jde o kombinaci všech emocí, obrovského zklamání... Kdyby byla medaile, určitě nebudu vypadat takhle hrozně.
