Hele, asi jsme třetí! Deblkajak s oslavou vyčkával, protože nevěděl, jestli má medaili

Radek Šlouf: Jsem absolutně nadšený. V hlavách jsme trošku měli, že když podáme stoprocentní výkon a všechno nám sedne, tak můžeme o medaili přemýšlet. A my podali perfektní výkon. Oba jsme se v lodi sešli, synchronizovali, taktika byla výborná.

Josef Dostál: Bylo to zmrtvýchvstání. Ve středu ráno jsem byl rozmlácený jako tři roky staré hračky na pískovišti. Po úspěšné rozjížďce jsem byl totálně vyšťavený. Dost jsem si během středy po přímém postupu z rozjížďky odpočinul, ani jsem se nešel odpoledne vypádlovat, lehnul jsem si do postele, ani jsem se z ní nehnul. Jenže večer jsem něco blbého snědl. Šel jsem se projít a bylo mi zle od žaludku. Říkal jsem si, že to bude parádní noc, jestli budu mít žaludeční problémy. Běželo mi hlavou, že to bude výborně zakončená olympiáda. Ale ráno jsem se probudil a věděl jsem, že to bude dobrej den, protože jsem načerpal dost energie.

Radek Šlouf: My máme zcela jiný rytmus. Viděli jsme se dvě minuty na snídani, když já končil a on teprve přicházel. Já mám rituál s rozcvičením, rozdýcháním. Já na to všechno potřebuji více času. Takže podruhé jsme se viděli se asi půl hodiny před tím, než jsme šli na vodu se rozjet. A já už jsem nevnímal, jak na tom je. Já se staral, abych se cítil dobře. Nepotřebujeme spolu nějak extra mluvit. Každý se připravujeme jinak.

Radek Šlouf: Nebyla. Semifinále je nejhorší závod. Musíme projít do bojů o medaile. Z mojí strany to nebyl dobrý výkon. Měl jsem velké nervy. Koukal jsem vlevo vpravo, jak se situace vyvíjí. Ale cítil jsem, že v lodi je docela nabito. Dvě stě metrů do cíle jsem si říkal, že ještě mohu, tak to nasolíme a budeme druzí. Jenže Pepa to pojal tak, že postup je jasný. Raději šetřil síly.

Josef Dostál: Já věděl, že pak bude dvě a půl hodiny volno, takže musím pošetřit v poslední dvoustovce síly. Radkovi se to asi nelíbilo. Ale energii jsem ušetřil.

Radek Šlouf: Já byl překvapený. Pepa je strašný rafan v konci a najednou to tam nebylo. A já nevěděl, jestli šetří síly nebo co se děje.

Josef Dostál: Měl jsem energii na finiš jen v jednom závodě. A kdybych to tam poslal v semifinále, nezůstalo by nic na finále...

Josef Dostál: Bronz nám zajistily výborná taktika a souhra. A myslím, že ve finále si sedlo obojí špičkově. Měli jsme docela štěstí, že jsme byli na kraji a nemuseli se rvát s ostatními ve středu. Soustředili jsme se jenom na náš závod. Věděl jsem, že musím dobře vystartovat, nevyšvihat se a trošku pošetřit síly na finiš. Protože když jsem vyškubanej na deblu, tak posledních dvě stě metrů nedojedu. Jel jsem tak, abych byl dvacet metrů před cílem úplně koženej. To jsem byl.

Radek Šlouf: Já nešel do finále s tím, že se mi předchozí jízda povedla a o to více jsem byl koncentrovaný. Nikoliv však nervózní. Pepa na mě psychologicky pracoval. Říkal mi, že jsme na tom pracovali tři roky, ušli jsme nějakou cestu a postupem do finále máme splněno, takže vše můžeme jen zakončit hezkou tečkou. A povedlo se.

Radek Šlouf: Během závodu jsem se jednou dvakrát vlevo podíval. Ale vůbec jsem si nebyl jistý, jestli jsme třetí. To přišlo až několik desítek sekund po dojetí. Oba jsme s Pepou hlavně popadali dech. Koukali jsme kolem a říkali si: Hele, asi jsme třetí. Až když jsme přijížděli k molu a trenér na nás řval, tak jsme se začali radovat.

Josef Dostál: Já jsem včera říkal, že mám s Tokiem nevyřízený účty. Byl jsem naštvaný a prohlásil, že už do Japonska v životě nepojedu. Po zisku bronzu si to možná rozmyslím. Závod mi opravdu spravil chuť. Na singlu je to o tom, že všechno je na vašich bedrech. Já si debl ohromně užívám. Jen to soustředění, ten švuňk – levá, pravá, levá, pravá... Fakt to bylo hezký. Nádherný.

Josef Dostál: To asi není. Medailí je to dost. Kdybych vyhrál zlato, tak by to bylo lepší, ale bronzová je krásná. Ani si je všechny nemůžu pověsit na krk, protože to bych se mohl taky utopit, když má každá skoro půl kila. Ale je to fajn.