Článek
Na letišti se Radek Šlouf vítá se svojí rodinou.
Deblkajakáři Josef Dostál (vpravo) a Radek Šlouf (vlevo) pózují fotografům s trenérem Karlem Leštinou (uprostřed) a bronzovými medailemi na Letišti Václava Havla v Praze po příletu z letních olympijských her v Tokiu.
Kajakář Josef Dostál se vítá se svojí maminkou, na letišti.
Z Tokia se vrátili rychlostní kanoisté Radek Šlouf a Josef Dostál, kteří získali bronzovou medaili na deblkajaku.
„Domů jsme cestovali přes Dauhá a přiznávám, moc se mi tady líbí zdejších dvaadvacet stupňů, že už se nesmažíme v tokijských osmatřiceti," vykládal Dostál, jenž si okamžitě po návratu z Japonska naordinoval volno. „Těším se, jak si odpočinu u pinčesu, zajedu za rodiči do Plané nad Lužnicí a Doks, pak si v klidu vyrazím na ryby. Cestování mě vysiluje a vlastně ani nebaví, takže i dovolená bude jen po Česku a nakonec jsem i zrušil účast na zářijovém mistrovství světa," uvažoval Dostál, který už má ve sbírce čtyři cenné kovy z OH.
„Nejcennější pro mě zůstává stříbro na singlu z Ria, ale pak mám z každých her i bronz s různou váhou. V Londýně mi bylo devatenáct a vyjela se první placka čtyřkajaku, pak ji nebylo vůbec snadné obhájit, ale ten letošní závod na deblu byl ze všech asi nejpovedenější. Trochu jsem tím vzal Tokio na milost, i když jsem tam málem zdechnul. Ještě se mi ale povedlo povstat k bronzu," vykládal.
Na letišti se Radek Šlouf vítá se svojí rodinou.
Oba kanoisté se v neděli odpoledne ještě vydali na pražský Olympijský festival k uvítání s fanoušky. „Po návštěvě Stromovky si už chci taky trochu užít přátele a rodinu. Když započítám i předolympijské soustředění v Japonsku, tak jsme byli měsíc pryč z domova," prozrazoval Šlouf, jenž hned svou olympijskou premiéru ozdobil medailí a má i po ni zápal pro kanoistiku, takže šampionát v Kodani bere jako výzvu.
Z Tokia se vrátili rychlostní kanoisté Radek Šlouf a Josef Dostál, kteří získali bronzovou medaili na deblkajaku.
„Chci usilovat o místo ve čtyřkajaku na MS, které bude v polovině září. Už příští víkend v Račicích jedu nominační test," líčil Šlouf a připustil, že nastoupit do olympijského finále s prasklinou na listu pádla přece jen bylo rizikem. „Ale jen malý. Kritické byly záběry hned po startu, kdy se musí rozjet deblkajak z úplného klidu, i tak jsem si byl celkem jistý, že se to nezlomí," usmál se.
Dostál měl pro jednání svého parťáka pochopení. „Oba jsme dost konzervativci, kteří neradi mění věci na lodi. Naprosto chápu Radkovy úvahy, jet s jiným pádlem, které nemá osahané, by byl asi dost průšvih," usmál se. „Už se ozvali kamarádi z Plzně, kde jsem začínal, že by si to pádlo chtěli vystavit jako olympijský artefakt v loděnici," doplnil Šlouf.
