Článek
Jaký byl přesun ze Susaki do Tokia?
Dostál: Strašný. Let trval hodinu a půl, ale celkově cestování nebylo nic moc. V 6.30 nás nahnali do autobusu, s ním jsme hodinu jeli a pak hodinu a půl čekali. A v letadle byly dost velké turbulence, až mi bylo zle do večera, pak jsem se z toho vyspal. I když jak se slavila dvě zlata, byl tu trochu bordel, ale zvládli jsme usnout. A hned ráno místo přispání nás vzbudil dopingový komisař.
Šlouf: Je pravda, že ty turbulence byly větší, než jsme zvyklí. Na Japonsko jsou možná normální, ale to je přesně ten okamžik, kdy se hodí náhradní tričko a trenky. Já si je pravidelně vozím, ale teď jsem neměl ani jedno... Celkově jsme cestovali asi šest sedm hodin, předtím z Prahy do Susaki třicet, tak to bylo ještě pohodlné cestování.
Kajakář Josef Dostál před odletem na přípravný kemp do Japonska.
Jak se nakonec vyřešily vaše peripetie s kajaky, které v nákladních lodích nedorazily?
Šlouf: Bohužel loď, kterou jsme posílali v květnu, stále nemáme. Ale máme svůj deblkajak, na kterém jsme závodili při Světovém poháru v Szegedu, původně rezervní. Když nám dali vědět, že se vyskytl problém, svaz nám letecky poslal druhý debl, který teď bude i závodní. Šéftrenér Pavel Hottmar říkal, že snad 3. srpna odpoledne by měly dorazit ty původní lodě, ale druhý den závodíme, tak už nebude mít smysl do ní sedat, když jsme zvyklí na rezervní deblkajak.
A vás singlkajak, Pepo?
Dostál: Příjezd lodí se pořád odkládal o den dva, další tři. Tak mi trenér poslal loď, na které jsem jezdil celé jaro v Česku. Než přiletěla, trápil jsem se s jetlagem, změnou podmínek, v Susaki nebyla voda ideální... A jak přišla loď, hned jsem ji vybalil a běžel si ji vyzkoušet. Pocity jsou lepší, spadla ze mě velká nervozita.
Jaké celkově bylo soustředění v Susaki? Měli jste tam i vlastní kuchařku...
Dostál: Chtěl bych Elišku Vondrovou pochválit. Jednak je to super ženská, dělala nám překladatelku, vařila a má hrozně pozitivní náturu. Spolu s mojí ségrou udělaly v týmu takovou pohodu, že jsme se nemuseli stresovat olympiádou. Samozřejmě trochu nervózní jsem byl, ale pomáhalo mi mluvit s rodinou, táta mě často uklidňoval, působil jako taková mentální podpora.
Šlouf: Já si první týden protrpěl fyzicky i psychicky, ale problém byl spíš ve mně. Přijel jsem hodně unavený z tréninku v Česku, k tomu jetlag a dlouhé cestování. K tomu i těžší tréninkový program po příletu, trvalo týden, než jsem se začal cítit odpočatě. Všechno bylo dobře připravené, když jsem třeba na Instagramu koukal na ostatní, viděl jsem, že náročnější podmínky na vodě a silný vítr měli všichni. V týmu jsem cítil jinou nervozitu, než jsem zvyklý před ostatními závody, ale to je před olympiádou asi jasné.
Kajakář Radek Šlouf během představení olympijské kolekce pro fanoušky.
Jak jste se při omezeních pohybu v Susaki zabavovali? Vy jste si, Pepo, zahrál na kytaru, vzal jste si ji i do Tokia?
Dostál: My sice nemohli mimo areál, ale třeba plavci mohli být jen na hotelu. My aspoň mohli na člunu vyrazit na ryby, byli jsem asi čtyřikrát. A kytaru jsem měl od místního učitele na univerzitě, který se o nás staral, sem jsem ji nevezl. Ale zahrál jsem si a bylo to bezva. Určitě patří dík svazu i olympijskému týmu za podmínky pro aklimatizaci. To, že jsme tu byli dlouho předem a do vesnice se přesunuli na poslední chvíli, nám pomohlo od nervů.
Jaký jste měli dojem z olympijského závodiště?
Dostál: Voda je tu klidnější, jezdí se tady mnohem líp než v Susaki.
Šlouf: Já z toho tréninku byl nadšený. V Susaki jsme měli často hodně vln a silný vítr, tady byly podmínky na kanálu fakt luxusní.
