Článek
Po své kvalifikační skupině byl osmý. „Jakou si dávám šanci? Jsem realista," prohlásil, když odcházel ze sektoru. Když pak cestou do olympijské vesnice sledoval na telefonu výsledky druhé skupiny, jeho naděje rychle zhasla.
Do formy, s níž se v toruňské hale stal evropským králem výkonem 21,62 m, už se během letní sezony nedostal. Nejdál poslal kouli při posledním startu před olympiádou na 21,12 m, i tímto výkonem by finále v Tokiu bral. Ale bylo k němu daleko, po třetím nevydařeném pokusu jen se zlostně chytil za hlavu.
„Chtěl jsem hodit k 21 metrům i kvalifikační limit. Na tréninku se mi to povedlo, jenže tam máte víc času, větší klid a pohodu. A ta mi chyběla," popisoval své rozpoložení v kvalifikaci a vlastně i v celé sezoně.
Tomáš Staněk během olympijské kvalifikace, v níž neuspěl.
„Snažil jsem se připravit co nejlépe jsem dokázal, věnoval jsem se tomu možná až moc. Musím poděkovat rodině za to, že se mnou vydrželi," naznačoval, že soustředění na sportovní vrchol bylo až moc velké.
„Nic jiného jsem nedělal, jen trénink a odpočinek, ničím jsem se nechtěl rozptylovat, aby si tělo odpočalo do dalšího tréninku. Možná jsem se měl trošku potěšit i mimo trénink, nemít jen ten tunel na konci s olympiádou. Asi to nebylo dobře," přemítal.
K tomu se přidalo zdlouhavé doléčování svalového zranění, které si přenesl ještě z halové sezony. Naplno si netroufl vrhat přes tři měsíce. „To je strašně dlouho. Ale věděl jsem, že na olympiádě se bude střílet ostrýma. Musel jsem překecat hlavu, i když u házení se mi ta noha natrhla. Ale co bych tu dělal, kdybych házel na půl plynu," věděl český rekordman.
