Článek
„Stalo se něco, co jsem si nedokázala představit ani v nejhorším snu, a především si to nedovedu nijak vysvětlit," začala popis událostí v Sapporu, kde se olympijské soutěže chodců a maratonců odehrávají kvůli klimatickým podmínkám, které měly být lepší než v Tokiu.
„Ráno jsem se probudila a necítila se v pořádku, napsala jsem doktorovi, že budu potřebovat jeho pomoc, pak jsem vyšla z pokoje," pokračuje až k momentu, kde její vzpomínky na čas končí, a ujal se jí doktor Petr Sikora.
„Pak si jen pamatuji, jak jsem se probudila na lékařském pokoji s boulí na čele a šílenou klepavkou," líčí. Podle lékařů byl na vině nedostatek cukru v těle atletky.
Zobrazit příspěvek na Instagramu
„Dvacet minut před odjezdem posledního autobusu na start jsem nevěřila, že se budu vůbec schopná dostat do autobusu, natož na start," přiznala. Jenže Hrochová ukázala bojovnost a v momentě, kdy by řada sportovců neměla myšlenky na závod, se rychle oklepala a zvládla závod dokončit.
„Nerozumím, nechápu že se to stane v den olympijského závodu, na který se připravuji několik měsíců. Takže jsem opravdu ráda, že jsem závod doběhla, výsledek jsem si ořvala, to jo," přiznala po svém druhém maratonu kariéry v čase 2:42:45.
„Měla jsem natrénováno troufnu si říct dobře (asi nejlépe, co jsem kdy měla), věděla jsem, že se nepoběží na osobáky, přesto jsem si čas i umístění představovala jinde," přiznala svěřenkyně Vladimíra Bartůňka.
„Dostat někoho v 25 letech na OH v maratonu a připravit ho na to za půl roku? (plus mě k tomu přesvědčit)," ocenila svého kouče, který se nevešel do trenérské nominace a s Hrochovou byl v kontaktu na dálku.
