Dělej, co umíš, máš na to, řekl mu Železný. Vadlejch pak obstaral stříbrný happyend

Tahle je výrazně cennější a vedla k ní úplně jiná cesta. Před tou z mistrovství světa v Londýně jsem měl neskutečnou sezonu, každý závod jsem házel za 86 metrů a prostě jsem věděl, že hodím, i kdyby padaly trakaře. A dal jsem 88 metrů. Letos to bylo jinak. Když jsem si hodně poranil tříslo, bylo mi jasné, že musím závody omezit a dát se stoprocentně do kupy. Věděl jsem, že hlava je dobře nastavená, technika tam nějaká je... A tréninky naznačovaly, že je to lepší a lepší, tím jsem získával sebevědomí a tady se to potkalo, jak mělo.

Strašný to bylo kolem Zlaté tretry. Před ní jsem se cítil skvěle, měl jsem životní házecí formu, paráda. A pak jsem si na tréninku natrhl tříslo, 82 metrů na Tretře jsem hodil víceméně s dírou v noze. Já ani pořádně nevěděl, že to je natržené, nikdy se mi to nestalo. A když mi to řekli na sonu, docela jsem koukal. To bylo nejhorší, zjistil jsem, že mám velké zranění a olympiáda je za dva a půl měsíce, což je na jednu stranu dlouhá doba, na druhou nikdy nevíte, jak se tělo zachová. Ale nikdy jsem nepřestal věřit, že to bude dobré.

Pořád je to obrovská soutěž, v tréninkových hodech nezůstáváte za čárou, vyběhnete, je to trochu jiný pohyb. Ale je pravda, že podle rozcvičování jsem si říkal, že si to můžu pokazit jen sám a medaile je hodně blízko.

Špatný. Ale daleký, což je základ. Nebyl to žádný extra hod, po něm mi trenér říkal: Máš na zlato. Ani mi to říkat nemusel, já to cítil. Věděl jsem, že mi chybí 90 centimetrů

Bylo to zvláštní. Víte, že máte v kapse olympijské stříbro a je hrozně těžké se soustředit, ty myšlenky se motají v hlavě. Půlka mě věděla, že na to mám, druhá byla šťastná za stříbro a ty dvě osoby se potkaly na rozběhu. Ale stříbrná medaile je úplně skvělá, hlavně po sezoně, jakou jsem měl. Odjížděl jsem na olympiádu s výkonem 82 metrů a beru stříbro za 86,67. Jsem rád.

Už před olympiádou jsem říkal, že Vetter a Čopra jsou hlavní kandidáti na medaili. Němci různě odpadali, byli zranění. A Vettera mi bylo líto, bude muset zapracovat na hlavě... Většina oštěpařů jde přes sílu, ale Čopra ne. On je přes skvělý kotník a rychlost. Má neskutečný základ z kriketu, který tam mají jako národní sport. Je přírodní typ, v 19 letech hodil 86 metrů a vždycky se s ním musí počítat.

Před závodem mi řekl: Dělej, co umíš, máš na to. Myslím, že je teď obrovsky šťastný, i když si taky myslel, že zlato je velice blízko. On má vždycky ty nejvyšší mety.