Článek
Na umělých stěnách pod rukama stavěčů dostane finální podobu cesta pro lezení na rychlost, bouldering i lezení na obtížnost. „Je nás tu deset, já se soustředím na tvorbu cesty pro lezení na obtížnost. Stěna se mi obecně líbí. Její převislost se blíží ke 30 stupňům, což nemusí vyhovovat silovým lezcům, cesty budou techničtější," popisoval pro Sport.cz Zbranek, který se tvorbě cest na podnicích nejvyšší úrovně věnuje od roku 2008.
S ohledem na premiéru pod pěti kruhy byli stavěči v Tokiu s dvoutýdenním předstihem a základní podobu cest měli připravenou ještě před noční šichtou předcházející kvalifikaci.
Olympijský lezecký areál v Aomi Parku.
„Linii jsme postavili dopředu, všechny chyty a stupy označili a zase sundali. Finální podobu vyladíme i s ohledem na aktuální podmínky," vysvětloval někdejší český vicemistr republiky v lezení na obtížnost a šampion v boulderingu.
Právě specifické tokijské klima totiž může do závodu pod širým nebem promluvit. „Od začátku zaznamenáváme, jak se mění počasí v čase. A je patrné, že v době lezení na obtížnost bude hodně vysoká vlhkost. K tomu může směrem ke stěně foukat vítr a chyty se pak orosí, což může být nepříjemné. A naopak při opačném směru větru budou podmínky lepší. Tohle všechno bereme do úvahy a přizpůsobíme tomu obtížnost stěny," líčil Zbranek.
| Český „vynález“ proti diskvalifikacím |
|---|
| Hned trojí českou stopu lze dohledat v olympijském závodu ve sportovním lezení. Kromě závodníka Adama Ondry a stavěče Jana Zbranka budou v linii pro lezení na obtížnost i speciální chyty pocházející ze Zbrankovy dílny v Jablonci nad Nisou. Tzv. blocker bude překrývat nýty, v nichž jsou zavěšené karabiny pro zapínání lana při postupu lezce. Cílem je eliminace (i nechtěného) šlápnutí na nýt, které vede k penalizaci a na které doplatil mj. i Ondra před dvěma lety při první olympijské kvalifikaci v Japonsku. „Zastupuji stavěče v pravidlové komisi Mezinárodní federace sportovního lezení a nejen Adamův incident jsme na schůzkách řešili. Vznikl nápad všechny nýty v cestě překrýt speciálním chytem, který bude současně hladký, aby nefungoval jako stup. o. Předseda komise mě požádal, zda bychom mohli nový prvek vyrobit,“ vysvětlil Zbranek. |
Náročnost sportovních lezeckých cest se standardizuje pomocí otevřené klasifikační stupnice a aktuální strop je na hodnotě 9c. Právě takovou obtížnost dalo české eso Adam Ondra své cestě Silence v norském Flatangeru. „Adamův výkon se ale odehrál za ideálních podmínek a po měsících nacvičování. Při závodu se leze tzv. on-sight bez předchozí znalosti linie, navíc hrají roli další proměnné jako zmíněný vítr. Často musíme přizpůsobit obtížnost cesty na poslední chvíli, aby byla dodržena zásada fair play. Proto je pro nás číslo obtížnosti irelevantní," upozornil oceňovaný stavěč.
Nejen čeští lezci si totiž pochvalují jeho originální rukopis, který lze v liniích najít. „Stavěč se musí odpoutat od svého ega. Musí se vcítit do ostatních lezců a předvídat, jak se budou v cestě cítit," poodhalil základní pravidlo Zbranek. „Čím větší závod, tím víc proměnných. A je na nás, abychom ho závodníkům nepokazili a dali jim šanci bojovat. Proto sami cesty přelézáme a sdílíme své pocity. Odhadujeme, kde by mohlo být problematické místo, v němž by mohlo spadnout hodně lidí. A naopak, aby cesta nebyla moc lehká," přiblížil pětatřicetiletý rodák z Jeseníku.
Je totiž úkolem stavěčů vyladit danou linii tak, aby dosažení posledního chytu, tzv. topu, bylo třešničkou na dortu celého závodu. „Povahou mé práce je, abych přinutil lezce spadnout," přitakal se smíchem Zbranek. „V lezení na obtížnost rozhoduje počet dosažených chytů. Kdyby vylezli všichni až nahoru, tak bychom neměli výsledek. Mým cílem je postavit cestu tak, aby top byl něco jako světový rekord. Něco, co se může stát, ale mělo by se to povést jen těm opravdu nejlepším," dodal český expert.
