Článek
„Asi je jasné, proč jsem si ho vzal," prohlásil, na čas se odmlčel a za slunečními brýlemi si protřel oči. „Chtěl jsem tu dokázat to, co Martin Doktor," doplnil dojatě.
Současný sportovní ředitel Českého olympijského výboru před 25 lety s podobným šátkem slavně vládl v Atlantě se dvěma zlaty, jeho nástupce ho toužil napodobit. Jenže stupně vítězů mu tak jako před pěti lety v Riu zůstaly zapovězeny.
Martin Fuksa ve finále C1 na 1000 m
Stejně jako v semifinále začal medailový boj rozvážněji, ale tentokrát drtivý finiš nepřišel. „Kdybych ve finiši trochu víc sjížděl Moldavce, možná bych ze sebe vymáčkl ještě deset procent navíc," připouštěl.
„Klidně bych si to zajel ještě jednou a už bych věděl, co udělat lépe," povzdechl si. Co by to bylo? „Ten finiš bych dal mohutnější. Chyběl tam ten moment, kdy bych vybuchl jako v semifinále," lehce si vytkl. Další pokus ale přijde až za tři roky v Paříži.
Moldavan Sergej Tarnovschi před Fuksou skončil i v Riu, jenže pak dostal čtyřletý dopingový trest a český kanoista se v pořadí posunul na pátou příčku. „Před rokem by tu ani nebyl," připomněl Fuksa, že jen díky odkladu her stihl Tarnovschi po vypršení trestu olympiádu.
Zlato získal Brazilec Isaquias Queiroz dos Santos, stříbrný byl Číňan Chao Liou, čtvrtý za Moldavcem dojel Francouz Adrien Bart. „Čekal jsem, že Brazilec bude skvělý a asi vyhraje. Přeju mu to, je skvělý kluk. Ale ti další mě mrzí. Moldavan je asi osud, Francouz mě nikdy nepředjížděl a Číňané mají roky, kdy jsou skvělí, a roky, kdy to tolik nedávají," vyprávěl.
Umístění v Tokiu se snažil brát s nadhledem. Předem nevyhlašoval, že si jede pro medaili, ale je jasné, že se svou výkonností na ni pomýšlel. Však ze čtyř z pěti posledních světových šampionátů se bez medaile na kilometrové distanci nevracel.
„Určitě jsem podal vyzrálejší výkon než v Riu," srovnával své dvě olympijské zkušenosti. „Co jsem tam předvedl ve finále, bylo strašný. Nedokázal jsem se soustředit na sebe, řešil okolní vlivy, to bylo špatně. Tady jsem to zvládl, a i když výsledek je ten samý, určitě jsem s tímhle závodem spokojenější než v Riu," měl jasno.
Z Tokia tak odletí se smíšenými vzpomínkami. „Japonsko je skvělé, všechno tu bylo super. Úžasní lidé, jejich mentalita mi vyhovuje, na to se bude vzpomínat krásně. Ale ještě krásněji by se vzpomínalo s medailí na krku," přiznal.
