Článek
Anna Dostálová, už tři roky členka kajakářského týmu jako fyzioterapeutka, následně musela zvládnout nelehký úkol. Dostat bratra z psychického i fyzického vyčerpání pro závod deblkajakářů. Jenže musela bojovat s časem. Neměla k dispozici ani celý den.
„Brácha je závodník a ví, jak se dát dohromady sám. Shodli jsme se, že nemohl v přípravě ani v závodě udělat víc. Nebyl to jeho den. Podmínky mu nesedly a soupeři byli lepší. S tímhle vědomím se pak lépe regeneruje," vysvětluje Anna Dostálová.
Bylo těžší bratra probrat z hlediska psychického, nebo fyzického?
Kdybych s kluky nejezdila na soustředění a neviděla, jak krmí rybičky, tak bych byla hodně vyděšená, když jsem ho viděla na molu. Ležel, vyklopil se z lodi, ani tam sám nedojel. To jsem se bála nejvíc. Říkala jsem si, že jestli spadne, tak za ním budu muset skočit do vody. Ale lovit dvoumetrového obra z vody, to není jednoduché. To byla nejhorší chvíle. Jen tam ležel, dýchal a říkal, že ho bolí žít.
Pomůže v takové chvíli, že jste sourozenci a znáte se celý život?
Určitě. Vím, jak na něj. Poprvé se po závodě usmál, když volal s rodinou. Ti se všichni dívali doma u babičky a dědy na televizi. To už jsem věděla, že to bude dobrý. Prostě jsme si ale spolu povídali. On je hodně chytrý, bere věci rozumově. Rozebrali jsme si situaci. Věděl, že udělal všechno, co mohl. Hodně komunikoval se mnou, s tátou, který je bývalý kajakář, a také s přítelkyní.
Všichni fanoušci viděli, že byl totálně vyždímaný fyzicky. Je vůbec možné, aby se tělo za necelých čtyřiadvacet hodin vzpamatovalo?
Běžela jsem za ním hned z tribuny. Byl u záchranného členu, který ho vezl směrem k molu, kam ho vlastně dofoukal vítr. Asi osm Japonců mu pomohlo z lodi. Ležel na molu, byla tam spoustu dobrovolníků, kteří mu podávali vodu. Pak proběhlo krásné gesto od Němce Schopfa, který dostal od trenéra led. Ale když viděl Pepu, usoudil, že ten led potřebuje mnohem víc. Přišel k němu, kleknul si nad něj a led mu držel na čele. To bylo strašně krásné gesto fair play a olympijského ducha. Mně bylo jedno, jestli je brácha zlatý, nebo pátý, já jenom chtěla, aby mu bylo dobře. Ukázalo se, že to není jen o sportu. Naštěstí se z toho pak Pepa dostal. Když šel na dopingovou kontrolu, byla jsem s ním a ani nebylo potřeba povídat. Občas prostě stačí mlčet, ale hlavní je mít na blízku někoho, komu na vás záleží a má vás rád, ať se děje, co se děje.
Josef Dostál z ČR v semifinále.
Co potřebuje adept na medaili po dřině vyžadující absolutní nasazení na kilometrové trati, navíc dvakrát v krátkém časovém sledu?
Pepa si vlezl do ledového bazénku. On je navíc specifický, protože dobře cítí tělo a ví, co potřebuje. I když já vidím situaci někdy třeba jinak, tak nechám rozhodnout Pepu. Protože kdybych ho do něčeho nutila, tak ho donutím jednou, ale pak už neudělá vůbec nic. Trochu jsme proklepávali ruce. Pak mi řekl, že potřebuje prohmátnout paže od zápěstí nahoru. Když jsem se ho ptala, jestli chce uvolnit dlaň, tak říkal: Ne, na tu nesahej. A já už vím, že poslechnout ho je nejlepší.
Musel nějakými speciálním prostředky doplnit energii?
Ne, on je hodně přírodňák. Běžela jsem pro banány, pak si dal výběr jídla, co je v loděnici. A také nějakou tyčinku, ale žádný speciální doplněk. Až s Radkem dojedou debla, určitě si dá něco dobrého. Ale k večeři mu v úterý někdo nabízel pivo a on si nedal, protože věděl, že je před závodem. Hřešit bude až po olympiádě.
Když jste ho viděla ráno před rozjížďkou deblkajakářů tak jste vypozorovala, že už je v pohodě?
Podle mě je pořád dost unavený, ale mentálně je v pohodě. Věděla jsem, že na vodě zase nechá všechno, protože on je bojovník.
