Článek
Letošní léto je na japonské poměry příznivé, jenže v čerstvé paměti jsou více než čtyřicetistupňové výhně doprovázené vlhkostí přes 90 procent z předchozích dvou let, kdy počet obětí veder přesáhl stovku.
Když se v Tokiu konala olympiáda naposledy v roce 1964, probíhaly soutěže koncem října. Teď jsou ale naplánovány doprostřed léta, a tak se organizátoři snaží minimalizovat hrozbu kolapsů sportovců i diváků nejmodernějšími metodami.
„Nachystají odpočinkové stany, chladící nákrčníky, rozprašovač vody i umělý sníh,“ vyjmenovává šéflékař ČOV Jiří Neumann. „Některé trasy budou navíc pokryty povrchem schopným absorbovat vodu, která se pak bude odpařovat a ochladí vzduch,“ vypráví.
Trochu úsměvně pak působí i další plán Japonců, s vedrem budou bojovat sérií menších představení v okolí sportovišť pro zábavu diváků. „Účelem má být omezení stresu, který pak ztěžuje dýchání,“ vysvětluje Neumann.
Český tým plánuje přibalit s sebou chladící vesty, jejichž využití se osvědčilo už na OH v Aténách 2004, speciální pozornost bude věnovat pitnému režimu včetně analýzy potu sportovců.
Nečekejte na žízeň
„Pětiprocentní úbytek tělesných tekutin zhorší výkonnost až o třicet procent. Základní pravidlo je nikdy nečekat na žízeň a tekutiny doplňovat průběžně, pitný režim by měl být individualizován pro každého sportovce,“ říká biomechanik a expert na sportovní výživu Libor Vítek.
Čeští sportovci navíc po Němcích a Britech jako třetí v Evropě můžou využívat tzv. heat chamber, tedy horkou komoru. Jak funguje? V místnosti připomínající menší tělocvičnu se sportovcům nastaví požadovaná teplota a vlhkost a ti si vyzkouší fyzickou zátěž.
A většinou se těší, až pekelnou místnost opustí… „Jaké bylo v tom trénovat? Hrozné,“ neskrývá veslařka Kristýna Fleissnerová. Spolu se svou kolegyní z dvojskifu Lenkou Antošovou vyzkoušely heat chamber v Centru sportovní medicíny Jiřího Dostala jako zatím jediné české olympioničky.
„Bylo tam 39 stupňů. Dvoje saunová kamna jela naplno, a ještě se polévala vodou, aby byla vlhkost co nejvyšší,“ oklepe se při vzpomínce na pobyt v komoře. Při posledním tréninku v ní strávily hodinu a třičtvrtě.
„Lilo z nás, jako by nás polili kýblem vody, i po tom, co jsme se osprchovaly. Jestli takhle bude v Tokiu, tak to bude příšerné. Tam snad aspoň bude proudit vzduch, což bude lepší. Tady jsme nejezdily žádné velké intenzity a stejně jsme byly zničené,“ popisuje Fleissnerová.
