Změnil jsem všechno a začal od nuly. Snad v Riu nevyhořím, doufá střelec Kostelecký

Olympijská střelnice není moc dobrá, jsou tam nové vrhačky, které se jinde nepoužívají. Mají zpoždění. Umístili je dost daleko, takže si zavoláte, ale nevidíte terč od začátku jeho letu, navíc je vychýlený třeba o dva metry od bodu, jímž by měl proletět. Jiné jsou i terče. Musím se proto jinak dívat, jinak zakládat zbraň. Samozřejmě pro všechny to bude stejné, ale neznám nikoho, komu by vyhovovala. Vezměte si, že několikanásobný olympijský medailista, mistr světa a Evropy Ital Giovanni Pellielo tam nastřílel 108 bodů, to je dorostenecký výsledek.

Mám stále stejnou, nijak nevylepšovanou, jsem na ní zvyklý. Tu si vezu s sebou, speciální patrony už odpluly před časem lodí, snad se s nimi v Riu setkám.

Odlétáme 28. července, závod nám začíná 7. srpna, takže snad ano, ale jistotu nemám. Trénovat budou chtít všichni a těžko říct, jestli nás upřednostní, protože trap začíná jako první disciplína. Při svěťáku bylo tréninku minimum. I se závodem, který jsem pojal vlastně jako trénink, to bylo sedm položek na třech střelištích, což je málo.

Ještě minulý týden jsem se zaměřoval na objem, to znamená 200 až 250 terčů denně. Původně jsme s trenérem Petrem Hrdličkou, olympijským vítězem z Barcelony, hledali střelnici v zahraničí, která by se co nejvíc podobala té olympijské v Riu. Žádná taková ale není, proto jsme se rozhodli zůstat doma a nasimulovat co nejvíc podmínky na střelnicích v Brně - Soběšicích a u mne v Holasicích. Důvodem byl i fakt, že od prosince jsme pořád pryč, cestování máme plné zuby, tak jsme závěrečnou přípravu chtěli ladit i do pohody. Možná si to zpestřím o víkend závodem v Trnavě.

Tento týden už z objemů ubírám. Na letní období je to úplně jiný režim, než v jiných letech, ale po Světovém poháru v Riu jsem musel vzhledem k té specifičnosti střelnice změnit spoustu zažitých věcí, což v mém věku není jednoduché. To, co mi léta fungovalo, a bylo úspěšné, jsem vlastně zrušil a začal od nuly. To není hledání alibi, vím, že to nemusí vyjít, ale risknul jsem to. Vlastně jsem Riu obětoval celou sezónu, snad tam nevyhořím. Zažitý styl v Riu nefungoval, snad se změny ukáží jako dobré. Poznám to až na místě, ale vyčítal bych si, kdybych to nezkusil. Olympijskou sezónu musíte brát jako sezónu o jednom závodu.

Už je to jiné než ve dvaceti letech... Vždyť ty olympijské starty dělí čtyřiadvacet let, protože v Aténách jsem nebyl. Kdyby mi někdo řekl před tou první v roce 1996 v Atlantě, že jich absolvuji pět, považoval bych to asi za nesmysl. Mám už nějaké zkušenosti. Myslím si, že ta zdravá nervozita přijde, až pocítím atmosféru v Riu.

Pochopitelně. Je to můj nejbližší člověk, navíc špičková střelkyně, která zná brokovou střelbu velmi dobře. Dokáže mi říct postřehy, které já nevidím. A jsou cenné, ale do střílení mi nemluví. Obětovala svoji kariéru mně a rodině, báječně se stará o syny Denise a Alana. Její sestra Danka bude v Riu také střílet.

Zlato z olympiády v Pekingu je můj největší úspěch. Tenkrát jsem se dva dny modlil, aby nepršelo, protože používám při střílení dioptrické brýle. Když jsme šli na finále, spustil se liják. Musel jsem se smát, protože přišlo přesně to, co jsem vůbec nechtěl. Jenže pro mě to byl zlatý déšť. Všechno fungovalo, nebyl jediný zádrhel. Měl jsem i to štěstí, které je potřeba. Vždycky jsem snil o tom, že vyhraji olympiádu. Navíc jsem ji chtěl vyhrát s náskokem. A to se povedlo. O tři terče, což je v brokové střelbě hrozně moc. Tehdy se finálová položka na pětadvacet ran přičítala bodově k základnímu závodu na sto pětadvacet ran.

Do finále jsme šli s Rusem Alipovem se stejným počtem 121 bodů. On ale chyboval, já ne, dal jsem čistých 25, i když jsem střílel poslední rány poslepu. Měl jsem pocit, jako bych jel v lijáku autem, kterému nefungují stěrače. Dvě rány před koncem finále už jsem věděl, že mám zlato. Dotáhl jsem závod a všechno ze mne spadlo. Lehl jsem si na zem, do vody. Byl jsem neskutečně šťastný... Ta nádherná vzpomínka mi zůstane navždycky. Vytvořil jsem i stále platný olympijský rekord a jsem spoludržitelem světového. Ale my brokaři to tak neprožíváme jako v jiných sportech.