Hlavní obsah

Udělají z vás pitomce, popisuje vzpěrač Orság dva roky v trestu. Vydělával si i na diskotékách

Praha

Při zkoušení olympijské kolekce strávil Jiří Orság v kabince přes hodinu. Ne snad, že by se jediný český vzpěrač ve výpravě rád fintil, ale některé kusy oblečení na svoji postavu prostě navléknout nedokázal. „Jako před Londýnem,“ posteskl si 127 kg vážící silák.

Foto: Profimedia.cz

Vzpěrač Jiří Orság.

Článek

Co vám nejvíce nesedělo?

Kalhoty. Nemám ty nástupové, tříčtvrťáky a nesedí mi ani nástupové boty. Dodají je později a vršky jsem si vzal ještě o číslo větší. Já a konfekce, to prostě nejde dohromady…

Jak jste to řešil před Londýnem?

Vzal jsem si to největší oblečení, co šlo, abych to na sebe aspoň oblíkl, a všechno jsem si nechával přešít u krejčové na své náklady. Teď to asi budu řešit úplně stejně…

Váhu máte zhruba stejnou jako před čtyřmi lety, ale jinak se toho ve vašem životě změnilo dost. Dva roky jste byl v dopingovém trestu, nedávno jste se stal otcem…

Na spoustu věcí se teď dívám jinak, malinko se mění priority, teď je to určitě rodina. Ale myslím, že drajv do sportu a tréninku mám stejný, možná ještě větší než tehdy.

Byla olympiáda v Riu hlavním motivem, proč jste se po trestu ke vzpírání vrátil?

Rio byla velká motivace udržet se v tempu a vrátit se zpět na vrchol. Ale samozřejmě jsem nevěděl, jestli se mi tam povede dostat.

Pozitivní test jste měl v roce 2013 na látku tamoxifen. I když jste její vědomé užití odmítal, dvouletý distanc vás neminul. Trénoval jste po celou dobu trestu?

Asi půl roku jsem měl takovou zdravotní pauzičku, vyléčil zranění, co člověk ze sezóny na sezónu nestihne. Pak jsem trénoval, ale samozřejmě když člověk dva roky maká a snaží se, chybí mu, že to nemá kde prodat. Ale zvládl jsem to a jsem zpátky.

Přišel jste o úvazek v centru sportu, mohl jste využívat aspoň jeho zázemí?

Ne. Když jste v trestu, vyřadí vás ze všeho, nesmíte využívat státní zařízení, pomalu se nesmíte s nikým ukázat na soutěži. Udělají z vás pitomce, skoro se musíte schovávat ve sklepě.

Zůstal jste v Praze, nebo jste se vrátil domů do valašské Karolinky?

Vrátil jsem se do Karolinky, kde jsem trénoval. I teď jsem s rodinou v Karolince, ale jezdím do Prahy a na soustředění.

Vypadl vám příjem profesionálního sportovce, jak jste se živil?

Všelijak. Snažil jsem se najít ideální kompromis, abych se uživil a zároveň mohl trénovat, jak jsem potřeboval, třeba i dvoufázově. Něco jsem zainvestoval z úspor, zbytek z příjmů.

Co jste tedy dělal?

Trénoval jsem ve fitku, přivydělával si i jako vyhazovač na diskotéce, sem tam brigáda, prostě kde zrovna byla nějaká kačka. Nechtěl jsem jít do poměru, ztratil bych svobodu trénovat.

Jaké jsou teď reakce veřejnosti? Připomene vám občas někdo váš trest?

Samozřejmě také někdy. Ale neberu to úplně negativně, prostě se to stalo, ať už jakýmkoliv způsobem. Něco mi to i dalo, netankuje mě, když mi to někdo připomene. Spousta lidí mě podržela a dál za mnou stojí, což je pro mě důležité.

V Londýně jste byl sedmý. Je vaším snem umístění vylepšit?

Určitě bych rád. Pořád je tam i chuť po medaili, ale bude hrát roli spousta faktorů.

Související témata: