Svobodův triumf viděl na benzínce, teď ho může napodobit. Vítězství je jako závislost, líčí Kuf

Byli jsme zrovna na soustředění v Maďarsku a ten den jeli domů. Ráno jsme koukali na šerm ještě na soustředění a cestou průběžně sledovali výsledky. Když David jel na koni, zastavili jsme na benzínce a asi v šesti lidech jsme koukali. Když pak běžel kombi, zastavili jsme zase u další benzínky a zase se dívali. Bylo to vtipný, rádi na to vzpomínáme.

Určitě. Už když byl v Pekingu a jízda nedopadla dobře, získali jsme od armády koně, což bylo skvělé. A když pak vyhrál, pomohlo to ještě víc. O pětiboj je zájem, přibylo dost dětí, víc se o nás psalo.

Rozhodně. S Davidem trénuju už čtvrtý rok a od té doby jsem také nějaké medaile vyhrál. Zásluhu na tom mají právě David a Ondra Polívka, díky nim můžu sportovně růst.

Vším, co jste řekl. Zázemí je důležité a na Dukle ho máme skvělé. Trenéři jsou také vynikající, Jakuba Kučeru považuju za nejlepšího pětibojařského kouče na světě. Přijde mi geniální, jak má vymyšlenou přípravu i všechno okolo.

Vždycky to tak bylo. Nemůžu dělat sport jen tak, pořád mám potřebu ho dělat proto, že můžu něco vyhrát. Asi bych nedovedl chodit někam každý den a na závody nejezdit, nebo na nich být poslední. Pro mě je ten pocit vítězství skoro jako závislost, ale to asi pro každého sportovce, jakmile jednou něco vyhraje. Ten pocit je neskutečný, když se povede něco, na co celý život trénujete.

To ne, na pětiboj jsem se dal asi dva roky potom. Spíš mě hokej nějak přestal bavit. Pak jsem dva roky dělal atletiku, chodil hrát volejbal, zkoušel všechno možné, ale nic jsem nedělal pořádně. Až pak na pětiboj jsem chodil každý den.

Myslím, že jsme se o tom s tátou bavili. Ale neříkal, že bych měl dělat pětiboj proto, že on se mu věnoval taky. Ani teď nechodí a neříká, že ví o pětiboji všechno. Věří mně i trenérovi, za to jsem mu vděčný.

Když jsou děti malé, nedá se tomu říkat pětiboj, jen se běhá a plave, postupně se přidává střelba, pak šerm… Často přicházejí plavci, které přestalo bavit plavání, protože to musí být podle mě hrozná nuda plavat pořád tam a zpátky. (úsměv)

Určitě ke střelbě. Byl jsem relativně dobrý ve zbytku, ale střelba mi kazila závody. Byl jsem trochu nervák, ani technicky jsem nebyl dobrý. Až od doby, co jsem přišel k Jakubu Kučerovi, jsme na střelbě hodně pracovali a zlepšuje se. Teď už mám výkony stabilní.

Když je to blízko, tak ano. Do Německa nebo Maďarska přijede vždycky, občas i ségry s mámou. I do Ria rodiče poletí, za což jsem strašně rád. Je fajn vidět, jakou mají radost, i pro tátu je to podle mě splnění snu. Sám se na olympiádu nedostal, i když byl také blízko.

Obecně ty vlastnosti ve sportu musejí být. Ale pětiboj je podle mě specifický těmi disciplínami. Šerm je mušketýrský sport, k tomu galantnost patří. Jízda na koni je krásná, estetická, člověk musí dodržovat nějaká pravidla, nemůže přijít v teplákách. Myslím, že kdo chce být v pětiboji dobrý, musí v sobě ty hodnoty mít.

Občas tam jsou lidi, kteří by pro vítězství udělali cokoliv, včetně podvodů při šermu. Většinou to jsou Egypťani, ti to snad mají v krvi… Občas člověka až zamrzí, když je někdo schopen jít přes mrtvoly, ale takových je minimum.

Není. Je tlustší, nedá se tak ohnout, ale stačí to, doktor Kebrle udělal úžasnou práci. Je malý zázrak, že dál můžu dělat pětiboj. Ta zlomenina byla hodně blbá v tom, že šlo o ukazováček, kterým střílím, a jemná motorika je hodně důležitá. Teď se určitě nemůžu vymlouvat, že bych střílel špatně, protože mám křivý prst…

Mně se stávají taková zajímavá zranění… To bylo ještě nepříjemnější v tom, že jsem měl prasklou pánev a přišlo se na to asi po měsíci. Určitě to bolelo víc, ale z prstu jsem byl nervóznější, protože to bylo před olympijskou kvalifikací a hrozně by mě mrzelo, kdybych na ní nemohl závodit.

Podle mě je to stejné. Přece jen koně jsou velká zvířata, člověku to zůstane v hlavě. Ale tohle se normálně nestává, koně mají také pud sebezáchovy. Nějakou dobu jsem byl nervóznější, když se kůň třeba začal stavět na zadní, ale to už je pryč.

Je pravda, že vařím rád. Bydlíme s kamarádem na bytě, nechce se mi chodit tolik do restaurací. Samozřejmě občas zajdeme na kebab, ale když mám o víkendu čas, snažím se vařit zdravěji. Nejradši jakékoliv maso nebo ryby…