Hlavní obsah

Štěpánek skákal jako malý kluk: Z euforie mám energie ještě na jednu olympiádu

14. 8. 2016, 20:29Rio de Janeiro

Třetí olympijský start ozdobil v sedmatřiceti letech bronzovou medailí. Radek Štěpánek byl po triumfu v zápase o 3. místo tenisového turnaje smíšené čtyřhry v Riu v absolutní euforii. S Lucií Hradeckou porazili indický pár Mirzaová, Bopanna. Rodák z Karviné v euforii českou parťáku málem umačkal a po kurtu skákal jako malý klučina.

Radost s fanoušky. Lucie Hradecká a Radek Štěpánek slaví s diváky bronzovou medaili z Ria.

Článek

Fotogalerie

+9

Štěpánek a Hradecká oslavovali v Českém domě

Ve čtyřhře jste vyhrál Australian Open či US Open, máte dva triumfy z Davis Cupu. Jak vysoko si ceníte bronzové olympijské medaile?

Úplně nejvýš v kariéře s výhrami v Davis Cupu. Když mám na triku vlajku a českého lva, je to zápas pro naši zemi a všechny lidi doma, jsou to nejkrásnější a nejhlubší emoce, které jdou zažít.

První zápas olympijského turnaje jste odehrál v sobotu hned po zahájení a na druhé utkání čekal vlastně týden. Bylo to hodně složité?

Čekal jsem, fandil, pomáhal rozehrávat ostatní a taky trénoval s Lukášem Rosolem, který tu zůstal do středy. A o víkendu jsem se konečně dostal ke své práci. Energeticky je to hrozně náročné, protože na kurtu je vše daleko jednodušší než z tribuny. Snažil jsem se podporovat, koho jsem mohl a jsem hrozně rád, že náš tenisový klan veze tři medaile.

Sehráli jste s Lucií Hradeckou tři zápasy během devětatřiceti hodin. Kolik energie vám zůstalo?

Ještě na jednu olympiádu. Náš problém byl, že Lucie byla unavená z těžkého programu, jak hrála ještě ženskou čtyřhru. Takže jsem se snažil nahnuté energetické letadlo vždy dorovnat. Moje nynější rozpoložení je pochopitelně odrazem euforie. Až vše opadne, budeme hrozně unavení. Ale nyní je čas spontánní oslavy.

Co vám běželo hlavou po posledním míčku?

Měl jsem husí kůži, byly tam i slzy. A když jsem při vyhlašování vlajku viděl, brečel jsem znovu. A nijak jsem se tomu nebránil.

Máte medaili z her, a přitom jste do Ria málem vůbec nejel. Umocňuje tahle skutečnost bronzový úspěch?

Ano. Před třemi týdny pro mě na patnáct hodin olympiáda neexistovala. Byl jsem vyautovaný, když Tomáš Berdych odstoupil. Nakonec jsem jel, ale zase jsme nevěděli, jestli se dostaneme do mixu a museli čekat na místo do poslední minuty. Jde o neuvěřitelný příběh, který může přinést jen olympiáda.