Článek
Jméno Beran se v olympijských kronikách mohlo objevit už v 80. letech, otec Jiří se ale na hry nakonec nepodíval. Před Los Angeles sehrály roli politické důvody, do Soulu zase tým šermířů, přestože měl místo jisté, z ne zcela jasných důvodů neodjel. Nakonec to rodu Beranů vyšlo po 28 letech, kdy už ale kord převzal Jiří ml.
Ani cesta do Ria, kde se český šerm představil pod pěti kruhy po dlouhých dvaceti letech, ale nebyla bez trnů. „Loni v létě jsem si při nejdůležitějším kvalifikačním turnaji v Moskvě utrhl při protahování mezi zápasy meniskus. V tu chvíli jsem se loučil nejen s olympiádou, ale i s kariérou. Doktoři v ruštině říkali něco o operaci, já nerozuměl ani slovo. Naštěstí jsem se druhý den dostal do letadla a odjel na operaci do Prahy. Pět měsíců mi trvalo, než jsem se dostal zpátky na nějakou úroveň," vyprávěl Beran před vstupem do turnaje.
Možná ale právě takřka jistá neúčast způsobila, že odšermoval zbytek kvalifikace v klidu a účast v Riu vybojoval. „Poslední turnaj byl v Praze, já ho vyhrál a zajistil si místo. Neuvěřitelné," líčil. Při pražském klání navíc objevil stav, jaký předtím nikdy nezažil. „Díval jsem se na video a vůbec jsem se nepoznával. Byl jsem totálně soustředěný, člověk je najednou zvenčí úplně jiný," popisoval.
Ani v Londýně nikdo vítěze z Venezuely nečekal
Beran pro cvičení mentální síly zařadil do své přípravy pravidelnou meditaci. Ale objevil snad tajemství mistrů zenu? „Možná," usmíval se. „Super je, že někdo to nezažije nikdy. Já už vím, jaké to je. Zní to neuvěřitelně, ale najednou jste ve stavu, kdy čtete soupeře jako otevřenou knihu, víte dopředu, co udělá. Cítíte tempo, jste uvolněný. Špatně se to simuluje, ale ten pocit znáte, jde to," podotkl.
Jasný úkol na úterní ráno byl tedy pro Berana jasný. Dokáže se naladit do superstavu? „Co jsem se bavil se zkušenými šermíři, tak se do takového rozpoložení dostanete třeba dvakrát třikrát za kariéru. Uvidíme. Těším se, až si nandám masku a rozhodčí řekne vpřed. Na ty první vteřiny zápasu, co to se mnou udělá. To bude zkušenost, kterou mi už nikdo nevezme. Ať se stane cokoliv," má jasno.
Podle Berana přitom nejde o planá slova. „Tím, že není žádná kvalifikace a skupiny, ale jde se rovnou na patnáct zásahů do pavouka, tak je možné úplně všechno. Třeba v Londýně vyhrál Venezuelan, od kterého to nikdo nečekal, a stříbro měl Nor, kterého norský olympijský výbor nechtěl na hry pustit, protože nemá výkonnost," uzavřel šermíř, jenž se po tréninku rád odreaguje za bicími v kapele Čůrowhely.
