Článek
Jaké bylo oficiální zdůvodnění Mezinárodní sportovní arbitráže CAS?
Musíme vše probrat s právníky, ale je to v podstatě jedno. Rozhodující je, že Martinu na start nepustili.
Vy jste se zúčastnil pondělního jednání u arbitráže. Jaký byl postup české strany?
Vše bylo postavené tak, že Martina chtěla jet závod časovky, nikoliv silniční. Já měl po jednání velmi dobrý pocit a tím, že rozhodnutí trvalo podstatně déle, nebylo zcela jasno pravděpodobně ani v tribunálu.
Poškodila celá kauza český sport a českou cyklistiku?
Určitě to nepoškodilo český sport. Musíme se snažit být silní, nejen na poli sportovním, ale i zákulisním. Velké sportovní federace jako Američané nebo Britové jsou velmi často u těch zelených stolů, a vyhrávají. Mají velmi dobré a renomované právníky. My si musíme vytvářet novou generaci silných sportovních právníků, aby s našimi sportovci bylo nakládáno po právu, nikoliv jako s otloukánky.
Vnímáte tedy rozhodnutí arbitráže jako křivdu?
Takhle bych nechtěl mluvit. Máme tady soud, všichni ho absolutně respektujeme. Musíme se poučit.
Nevznikla chyba hned v začátku na české straně?
Nepochybně! A pak už jsme to akorát dobíhali. Předseda Legislativní rady ČOV Jan Šťovíček říkal, že jsme začínali za stavu 0:5 a v jednu chvíli to i vypadalo, že bychom mohli vyhrát, ale nakonec jsme o prsa prohráli v cílové rovince.
Je tedy na olympijském výboru, aby více kontroloval svazy?
Jde o otázku, kterou si klademe. Myslím, že všichni jsme udělali chybu. Všichni teď tvrdí, že to říkali. Ale já nikde od mistrovství světa v cyklistice minulý rok v září v Richmondu neslyšel, že se Martina nekvalifikovala do Ria. Jsou tam prostě složitá kritéria, v nichž se často neorientují ti lidé, kteří se přitom v prostředí pohybují dnes a denně.
Martina Sáblíková respektive její tým investoval do přípravy na olympiádu určité finanční prostředky. Lze očekávat, že celá kauza z tohoto důvodu vyvrcholí u soudu?
Už jsem takové náznaky vnímal. Jde o komerčně legislativní záležitost, do které ČOV nemůže vstupovat. Já mám tendenci ty strany usmiřovat, abychom v rámci sportovního prostředí neměli žádné spory. Osobně bych byl nerad, kdybychom se rozhádali a ten příběh běžel ještě u soudu. Ale ano, stát se to může.
Petr Novák, trenér Martiny Sáblíkové, argumentuje, že Mezinárodní cyklistická federace jej nepovažuje za partnera ke komunikaci.
To je pochopitelné.
Je tedy jednoznačně chyba na straně cyklistického svazu?
Nechci práci cyklistického svazu komentovat. Martina je mimořádný případ. Pouze 34 sportovců dokázalo startovat na zimní i letní olympiádě. Tohle byla složitá věc, protože Martina není čistokrevná cyklistka. V rámci tréninkové přípravy zjistila, že má mimořádné dispozice pro kolo a v časovce je fenomenální. Řešíme pořád, kdo bude hradit její letní přípravu, protože cyklisté říkají, že spadá pod rychlobruslařský svaz. Ten zase argumentuje, aby cyklistickou přípravu hradili cyklisté. Pořád řešíme, co se sportovními obojživelníky.
Nechová se cyklistický svaz k Martině Sáblíkové poněkud přezíravě?
To nechci kvalifikovat. Martinu všichni vnímají jako rychlobruslařku. A cyklistický svaz to vnímá stejně. Všichni mají málo peněz, a když chce rychlobruslařka peníze po cyklistickém svazu, tak tam nejsou nadšení. Já tu situaci chápu. Je to anomálie. Náš systém na ni není nastavený. Bohužel nešťastně vyvrcholila, což jsme neočekávali. V případě Martiny se to nemůže stát. Ale bojím se, aby podobná situace nenastala někdy jindy. Každopádně do budoucna budeme v rámci olympijských kvalifikací jako olympijský výbor daleko aktivněji postupovat, dávat dotazy mezinárodním federacím. Ale nemohu říct, že se situace už nikdy nebude opakovat.
Bylo správné, že Martina Sáblíková dorazila osobně přímo do Ria k právním jednáním?
Bez Martiny by to nemělo smysl. To bylo jasné hned. Je strašně skromná. Před sportovní arbitráží se omlouvala, že nemluví dobře anglicky, ale pak pronesla fantastickou tři minuty trvající silnou řeč. Věřil jsem, že půjde o rozhodující věc, která nám pomůže. Nestalo se tak. Martina je výjimečný člověk. Moc olympijských trojnásobných vítězů po světě neběhá. Ona si jde za svým až do úplného konce, což je rozdíl mezi obyčejným člověkem a výjimečným. Chci k tomu říct, že možná bychom Martinu na olympiádu dostali, ale od začátku měla jednu podmínku. Nechtěla být na hrách na úkor žádného českého ani zahraničního sportovce, což bylo ohromné lidské gesto.
