Článek
Medailisté z Ria odpovídají, jestli je deset medailí z OH dost.
Při medaili čtyřkajaku na OH 2012, bylo Dostálovi teprve devatenáct. „Po Londýně jsem dostal facku popularity, teď snad všechno dokážu korigovat a spíš mi dělá radost, když medailovou euforii můžu šířit mezi lidi. Navíc, jakmile se oholím a vezmu černý brýle a čepici s rovným kšiltem, tak mě nikdo nepozná," doufal.
Neuměl si ale představit, že by se ocitl v pozici tenistů či atletů, kteří okamžitě po Riu musejí zase soutěžit. „To bych fakt teď nedal," prohlásil. „Vodní slalom má dokonce Světový pohár v Praze, ale já jsem rád, že pro kanoistiku bylo Rio vrcholem, po němž sezóna prakticky končí," tvrdil.
Mé pocity v lodi chápe jen můj táta
Nezapomenutelným zážitkem pro něj byla i role vlajkonoše při slavnostním zakončení OH. „Když jsme dojeli čtyřkajak, přišel za mnou Boban (šéf mise Doktor) a říkal, chceš zítra nést vlajku? Já na to: Jo jasně. Až na té ploše mi došlo, že tam nejsem jen sám za sebe nebo za náš sport, ale vlastně za celou zemi. Byl jsem zmoklý a vymrzlý, ale někde uvnitř mě to krásně hřálo. Vůbec jsem reprezentaci v Riu začal vnímat tak nějak vážněji," vyznal se.
Doma se těšil nejen na rybaření s dědou, ale hlavně až všechno probere s tátou. „Zahřálo mě u srdíčka, jak mi ségry s mamkou byly fandit na Lipně, ale táta vždy určoval mé kroky v kanoistice a dohlížel, jak sportovně rostu. Dodnes moje závody ohromně prožívá a je jediný, kdo pochopí i moje pocity v lodi," líčil Dostál.
Už má v hlavě plán na dovolenou. „Na pár dnů se pojedeme na Mallorku s přítelkyní fláknout k moři a před Vánoci bych rád do New Yorku, fascinuje mě atmosféra města, hlavně muzikály na Broadwayi," prozradil.
