Článek
Filip Nepejchal skončil ve vzduchové pušce ještě hůř než vaše kolegyně Mazurová a Bruns, byl až 35. Při tom závod výborně začal a chvíli se pohyboval i na hraně finále. Co se podle vás stalo?
Závod jsem sledovala na počítači, dopočítávala si výsledky. Podle mne Filipovi došly síly. Začátek měl opravdu úžasný a ukázal, že má na to, aby se držel se světovou špičkou. Je ale příliš mladý a nemá odstříleno tolik velkých závodů. Tohle je vlastně jeho první opravdu velký. Chybějí mu zkušenosti, což se projevilo ve druhé polovině závodu. Potřebuje co nejvíc těžkých závodů, aby si vyzkoušel, co potřebuje natrénovat, a pak vydrží celý závod. Určitě na to má. Ukázal to už tím, že se z olympijské atmosféry nesesypal hned na začátku. Ten úbytek sil v dalším průběhu je ale logický. Prostě mu došlo, jak se říká mezi sportovci.
Došly mu spíš fyzické nebo psychické síly?
Asi obojí. V tom obrovském psychickém vypětí stačí malinko, aby desítky nešly tolik doprostřed, a dochází ke ztrátám desetin bodu, které se načítají. Projevilo se to ve čtvrté položce na deset ran. Podle mne nedělal žádné velké chyby, jen ty desítky nebyly blízko středu a začal se propadat. Když se nedaří, přestože děláte všechno na sto procent, vyčerpá vás to i fyzicky. Je to hrozně frustrující, zvlášť pro tak mladého závodníka.
Určitě vás něco podobného také potkalo. Co se dá v takovém momentě dělat?
To víte, že potkalo. Tomu se nevyhne žádný střelec. Chce to jediné. Odložit flintu, pokud vás netlačí čas. Odejít ze stavu, odpočinout si pár desítek sekund, restartovat hlavu. Já jsem to tak dělala. Když přišla špatná rána, které jsem nerozuměla, nebo jsem věděla, že mi to uteklo, protože povolila koncentrace, tak jsem odložila flintu. Podle těch pauz mezi výstřely Filip odkládal. Dělal, co mohl, zkoušel všechno možné, ale výsledek nebyl takový, jaký si přál.
Vy jste svůj první olympijský start přetavila v Aténách v bronzovou medaili...
To se nedá vůbec srovnávat! Na olympiádu jsem přijela jako úřadující mistryně světa ve vzduchovce. Měla jsem za sebou desítky velkých závodů ve Světovém poháru a seniorských evropských šampionátech. Filip vlastně začal tak dobře střílet až letos, vyhrál jeden závod Světového poháru. To je hrozně málo, ty zkušenosti prostě chybí a nedají se natrénovat. Musíte je mít, abyste je zúročil v tréninku, a pak to prodal na velkém závodě. Opačně to nejde.
Nebyl to risk, poslat na olympiádu sedmnáctiletého střeleckého zajíce?
Kdybyste se mě zeptal na začátku roku, kdy se o Filipovi začalo směrem k Riu uvažovat, řekla bych, že v žádném případě. Jenže Filip si o nominaci svými letošními výsledky řekl tak razantně, že tuhle výzvu prostě nešlo ze strany vedení reprezentace odmítnout. Nejde ani tak o juniorské zlato, ale vyhrát závod Světového poháru seniorů v té obrovské konkurenci, kde je mnohem víc skvělých střelců než na olympiádě, to není jen tak. Musíte něco umět, mít na to. Filip to potvrdil. Ve střelbě se zázraky nedějí. Uvidíte za čtyři roky v Tokiu!
Čekají ho ještě dva závody v malorážce. V pátek 60 ran vleže a v neděli jeho druhá parádní disciplína 3x40 ran. Nemůže ho neúspěch ve vzduchovce položit?
Myslím si, že ne. Osobně ho prakticky neznám, na střelnici už tolik nechodím, ale můj taťka (Petr Kůrka, mnohonásobný mistr světa, nyní trenér Australanů - pozn. autora) říkal, že takový talent v Česku už dlouhá léta nebyl. Přirovnával ho ke mně. Z Filipa přímo vyzařuje vnitřní síla, nebojí se, věří si, ví, že to v něm je. To je obrovská výhoda. Jen ty tolikrát zmíněně zkušenosti mu chybějí. Podle mne ho to ještě víc vyburcuje, a hlavně v malorážce na 3x40 ran ze sebe vydá ještě víc, i když to je mnohem náročnější závod, než vzduchová puška. I tam se projeví, že mu chybějí zkušenosti, i když střílet umí.
Co byste mu teď doporučila. Uzavřít se do sebe, nebo vyrazit na jiné sporty, užít si trochu atmosféru olympiády?
Určitě aby si odpočinul a maličko si to užil. Odpočinul si od střílení, podíval se na jiné sporty, načerpal atmosféru olympiády, která je úžasná, a dá mu novou sílu. Uzavřít se do sebe, by mu nepomohlo. Potřebuje psychickou i fyzickou regeneraci, přijít na jiné myšlenky, a pak se do střelby znovu pustí a s ještě větší chutí.
