Článek
Berete tedy deset medailí, z toho jednu zlatou, jako úspěch?
Samozřejmě nás mrzí, že jsme v žebříčku zemí na 43. místě, v Londýně jsme byli se čtyřmi zlaty výrazně výš (19. místo). Ale je vidět, že si držíme pozice z minulé olympiády, což si myslím, že je vzhledem k situaci, v níž se český sport nachází, a nejméně početné výpravě, kterou tu máme, pořád dobré. Mám z toho dobrý pocit.
Hodně sportovců si pochvalovalo, jak tu česká výprava fungovala jako tým. Měl jste z toho podobný dojem?
Byla tu jediná olympijská vesnice, což dlouho nepamatuju, vždy byli sportovci víc rozházení. Daleko víc se tak potkávali a poznávali, byla tu skvělá parta z tenisu. Vždycky byli tenisté spíš takový rušivý element, mají o jednu nebo dvě nuly vyšší příjmy než ostatní, nebylo to úplně propojené. Teď bylo jedno, jestli kluk z divoké vody nebo tenista, byli jedna parta, která si chodila fandit.
Kdo byl ve vašich očích tahounem té týmovosti?
V první části to byl určitě Radek Štěpánek, velký hecíř. Ale pomohly i ty útrapy, které jsme museli přežít před olympiádou jako zika, kriminalita a další negativní zprávy. Pak sem přijedete a vidíte, že na komára téměř nenarazíte, olympijská vesnice nemá dotažené detaily, ale je v zásadě krásná a věci fungují.
Spousta věcí tu v organizaci ale haprovala...
Hlavně zezačátku. Martin Doktor z toho byl úplně nešťastný. Lidé, kteří dávali dohromady Český dům, museli do vesnice řešit to svépomocí. Australané z toho udělali mediální skandál, my se s Martinem dohodli, že nebudeme nic říkat. Ne, že bychom chtěli oblbovat lidi, ale šlo nám o sportovce. Jak by se asi cítili, kdyby jeli do vesnice, která je neobyvatelná? Na začátku jsem z toho byl trochu nešťastný, ale za tři týdny jsem si zvykl.
Jak se vám zamlouvala celkově olympijská atmosféra? Za Londýnem pokulhávala.
Je třeba říct, že to, co jsme zažili v Londýně, už nikdo z nás nezažije. Anglie je zemí sportu, kolega byl v Greenwichi na drezúře, které rozumí málokdo, ale říkal, že když kůň udělal chybu na stadiónu pro 12 000 lidí, 11 999 lidí zklamaně vydechlo. Ale to je na olympiádě nádherné, že se střídají kontinenty, města, kultury. Tady to spadlo do hospodářské recese a je třeba smeknout před organizátory, když vidíte tu chudobu kolem.
Stadióny tu byly často poloprázdné.
Přitom lístky byly vyprodané, nechápu to. Je to škoda. Na divoké vodě byla třetina lidí, přitom do Českého domu chodili fanoušci, že by lístky chtěli a už nebyly. Oni nemají byznys v krvi, v Londýně vás vysáli do poslední libry, kterou jste rádi utratili za co největší zážitek, tady jste v Olympijském parku stáli dvouhodinovou frontu na hamburger. Ale jak říkám, na začátku mě některé věci štvaly, pak jsem si zvykl.
