Článek
Hodnocení Kateřiny Emmons
Určitě jste sledovala královskou disciplínu v libovolné malorážce 3x40 ran. Váš manžel Matt skončil devatenáctý, jen dvě místa za ním pak Filip Nepejchal. Byla jsme hodně nervózní?
Samozřejmě jsem si závod nenechala ujít, ale že bych byla nějak zvlášť nervózní, to ne.
Matt byl velkým favoritem, ale nakonec neuspěl. Čím si to vysvětlujete?
Asi mu není na 3x40 ran na olympiádě souzeno. Polohu vkleče odstřílel velmi dobře, vleže neudělal jedinou chybu, ale nevyšla mu poloha vstoje. Při tom v ní je excelentní, jeden z nejlepších na světě. Jen jsem doufala, že se z toho ještě vyhrabe. Bohužel.
V poloze vleže byl váš manžel suverénně nejlepší. Přitom samostatnou disciplínu 60 ran vleže nestřílel, protože mu nevyšel jediný závod v kvalifikaci střelců USA. Není to chyba, že rozhoduje jediný závod?
Podle mne to byla chyba, že 60 ran vleže nestřílel, protože tuhle disciplínu opravdu umí a letos předváděl perfektní výkony. Na to, proč mají v USA takový kvalifikační systém, na který doplatily hvězdy i v jiných sportech a na olympiádě pak chyběly, si musí odpovědět sami. A to i ve Střelecké federaci USA. Samozřejmě ho považuji za nesprávný a rozhodně ne jen kvůli Mattovi. Aby rozhodoval jediný závod, který vám nemusí úplně vyjít, a škrtli jste celý olympijský cyklus, je podle mne nesmysl.
Co podle vás zapříčinilo Mattovy nízké nástřely vstoje. V této poloze ho o devět bodů porazil i sedmnáctiletý Filip Nepejchal...
Místo desítek střílel devítky, třeba těsné, ale jen devítky. Nikdy jsem u něj tak strašný výsledek neviděla. Po závodě mi Matt telefonoval, byl hodně smutný a zklamaný. Říkal, že dělal všechno, jak měl. Když bylo třeba, odkládal pušku, když bylo třeba, střílel agresivně, pak zase s pokorou, opatrně. Všechno marné. Ať udělal cokoliv, stejně to nelétalo do desítek, i když třeba jen těsně. To se pak nastřádá a body chybí. V tomhle je vzduchovka spravedlivější, protože se střílí na desetiny bodu. Bylo to pro něj hrozně těžké, aby se vzpamatoval. Přitom letos střílel i 3x40 ran výborně. Bohužel mu nevyšel ten nejdůležitější závod.
Prožívá zkušený borec, držitel olympijských medailí a světový šampión, v takových chvílích psychická muka, když dělá vše, jak je třeba a přesto výsledek nepřichází?
To je nejhorší, co může závodníka potkat. Je to psychicky hrozné. Ať děláte cokoliv, nic nefunguje. Cítíte obrovské zklamání, prázdnotu. V tomhle je střelba krutá. Neptá se, jestli jste udělal opravdu všechno dobře, platí to, co trefíte, co netrefíte, vám tvrdě sečte. Přesněji, odečte. Ale já Matta obdivuji za to, co už dokázal a určitě ještě dokáže.
Jak může nepovedený olympijský závod ovlivnit Mattovu další kariéru? Nebude chtít takhle skončit a bude pokračovat, nebo ho to naopak zlomí, skončí a bude se v Plzni věnovat už jen trenérské práci?
Matt bere s nadhledem úspěchy i neúspěchy. Rozhodně to nevzdá. Až se vrátíme do Čech, dá si delší pauzu a připraví se až na říjnové finále Světového poháru v Boloni, kam se kvalifikoval na obě malorážkové disciplíny. Určitě si tam spraví chuť. Je to závod, kde se potká deset nejlepších střelců sezóny a užijí si to.
Sedmnáctiletý Filip Nepejchal skončil jednadvacátý. Co říkáte tomuto výsledku?
Jsem na Filipa pyšná! Sedmnáctiletý kluk, který v první sezóně, v níž objel pár velkých závodů mezi seniory a startoval na olympiádě bez zkušeností, si nenadělal do gatí a držel krok s mnohem zkušenějšími borci. Má v sobě něco, co jsem u českých střelců už dlouho neviděla. Vždyť i v olympijském závodě zastřílel několik velmi vydařených položek a žádnou vysloveně nepokazil. Jedna se mu nepovedla, ale jinak střílel vyrovnaně, což je velice důležité. Nástřel 1169 bodů je velmi dobrý a on ukázal, že má na víc a určitě se chtěl dostat přes 1170.
Takže má předpoklady se ještě zlepšovat?
Určitě! Má o čem přemýšlet, na čem budovat a pracovat. Když nezakrní, splní se mu jeho sen a olympiádu jednou vyhraje. Má k tomu všechny předpoklady. Moc bych mu to přála, ale cesta bude ještě dlouhá. V lecčems je podobný střelecky mně i Mattovi. My dva máme doma kompletní sbírku olympijských medailí.
Poprvé od roku 1980 nezískali střelci na olympiádě žádnou medaili. Je Rio z tohoto pohledu velkým neúspěchem?
Úspěch to určitě není, ale propadák rozhodně také ne. David Kostelecký v trapu skončil čtvrtý, to je úspěch. Ale David je také jediný, kdo může být opravdu spokojený. Sedmé místo Adély Bruns v malorážce 3x40 je fajn, jenže... Ona má a měla i v Riu navíc. To samé platí o Nikole Mazurové, která také nestřílela to, co umí. Olympiáda potvrdila, že ani jedné se letošní sezóna moc nepovedla. O Filipovi jsem už mluvila. Má v sobě obrovský potenciál, což ukázal a bylo správné, že do Ria jel, protože tyhle zkušenosti, které jinde nelze získat, zúročí. Problém české střelby je v tom, že tu není nikdo starší, kdo má za sebou hodně těžkých závodů a byl by schopen dosáhnout na velkých závodech, jako je olympiáda, dobrého výsledku.
Jak vidíte budoucnost české střelby?
Talenty určitě máme, ale musíme s nimi správně pracovat s využitím moderních trendů a zkušeností. Naši nejlepší střelci by měli hodně střílet spolu, nepřipravovat se vlastně převážně individuálně. V týmu mohou navzájem čerpat energii, nápady, pomáhat si, posouvat se vzájemně nahoru. I když je střelba individuální sport, žádný střelec sám velkého úspěchu nedosáhl. Vždycky potřebujete kolem sebe lidi, kteří vás posouvají výš. Poznala jsem to sama na sobě, poznal to i Matt, ale i další. Bez toho se česká sportovní střelba neposune tam, kam patří a na co má.
