Článek
Viděli fanoušci při vašem třetím představení na olympijském turnaji skutečný návrat české tenisové lvice?
Asi ano. Vypadá to tak. Kdybych nezabojovala, nemohla bych mít takový úsměv. Byl to strašně těžký zápas.
Do zápasu jste skvěle vstoupila, vedla 3:0. Ale pak jste sadu ztratila. Co se stalo?
Prohrála jsem ten set úplně hladce, ale ani nevím, jak je to možné. V druhém jsem pak zase prohrávala a otočila ho, což mi dodalo sebedůvěru. Třetí set byl pak hodně solidní. Až do doby, než jsem vedla 5:3 a měla tři mečboly.
V ten okamžik jste se líbezně usmívala, ale vzápětí jste ztratila pět míčků v řadě.
Myslela jsem, že to tam nějak strčím a vždy šlo o aut nebo skončil míček v síti. Hodně nepříjemný okamžik. Byla jsem překvapená, že když jsem game prohrála a šla následně na return, vůbec jsem na předešlé dění nemyslela. Prostě jsem každý míček brala jako nový a nepřemýšlela, co bylo.
Ve tváři se vám při zápase zračily nejrůznější emoce. Můžete přiblížit, čím jste prošla?
Napětí, naštvání, euforie. Nejhorší byl stav, když jsem podávala a celá jsem se klepala. Ve třetím setu už jsem si musela vzít magnesium. Měla jsem křeče v chodidlech, ve stehnech. No všude. Neměla jsem asi dostatek živin, i když jsem je doplňovala. Při čekání na servis jsem se normálně klepala. Ruce, nohy, prostě všechno. Myslím, že soupeřka mi pomohla, protože asi opakovaně nečekala tak pomalé servisy a vyhodila je.
Co vám běželo hlavou před posledním gamem zápasu, jemuž předcházely tři promarněné mečboly?
Smutek jsem asi ale neměla, spíše naštvání, protože zápas byl dobře rozehraný, a pak jsem to pokazila. Bylo to strašně vyhecované. Jsem ráda, že přišli sportovci a realizační tým, což mi hodně pomohlo. Bez nich bych zápas těžko zvládala, dali mi úžasnou podporu.
V čem je takový rozdíl, když jsou na tribuně sportovci nebo je hala třeba při Fed Cupu zaplněná běžnými fanoušky?
Je to podobné, jen sportovci mají každý jinou disciplínu a semknou se, aby fandili tenisu, což je z mého pohledu bomba. Navíc je znám. Není to hala, kam přijdou neznámí lidé. Tady jsou sportovci, kteří se kvalifikovali a podporují ostatní sportovce. To je úžasné.
Teprve potřetí v sezóně jste dokázala vyhrát na turnaji tři zápasy v řadě. Co pro vás triumf nad Ruskou znamená?
Ještě nechci olympijské vystoupení hodnotit, stále hraju. Přežila jsem, což byl hlavní cíl. Věděla jsem, že to bude strašně těžké, protože jsem s Makarovovou dvakrát za sebou prohrála. Tušila jsem náročný zápas, což se potvrdilo. Ale chtěla jsem strašně vyhrát. Strašně!
Udělala byste pro vítězství cokoliv?
Klidně bych jí zlomila nohu (směje se). Vážně jsem moc chtěla vyhrát. Den před zápasem jsem na večeři lanařila sportovce a říkám: Hraju proti Rusce, musíte přijít! A přišli. Je to olympiáda, něco jiného. Bojovala jsem ze všech sil a po zápase jsem ráda, že vůbec stojím.
Ve čtvrtfinále zřejmě narazíte na Serenu Williamsovou. Už rozhodně ne jako favoritka...
Serena je šampiónka, světová jednička, má výbornou sezónu a je vždy výzva s ní hrát. Známe se a těším se na to. Bude to boj. Myslím, že bych byla uvolněnější, než jsem šla do zápasu s Ruskou. Motivace a energie by byla možná ještě trošku větší. Neměla bych co ztratit.
