Článek
Jak blízko bylo k medaili?
Kousek. Přál jsem si, aby to šlo do 585 samo bez nervů, a to se povedlo. Poučil jsem se z kvalifikace, všechny výšky skákal na první pokus pěknými skoky. Dneska jsem určitě měl i na 585. Byl jsem dobře připravený, skákal na nejtvrdší tyči, i když byla ťuklá z mistrovství Evropy v Amsterdamu. Naštěstí ji trenér slepil a omotal a ona vydržela.
Když jste zdolal 575, zadoufal jste, že by to mohl být medailový skok?
Musíte být realisti. Může se stát cokoliv, ale ti kluci jsou schopni v dobrých podmínkách, jaké tu byly, skákat i přes 590. Věděl jsem, že Američan Kendricks vypadal dobře už v kvalifikaci, má skočeno 592 a skoky dělá všechny stejné, to je základ úspěchu. Prostě byli dneska lepší, já jsem sem přijel s vysokým umístěním ve světových tabulkách, ještě jsem ho trochu vylepšil, takže myslím, že jsem ostudu neudělal.
Poslední dva pokusy jste si nechal na výšku 593 centimetrů, tak vysoko jste laťku před sebou asi nikdy neměl.
Neměl. Ale já věděl, že kdyby se mi povedl udělat relativně technický skok na té tyči, na níž jsem skočil na Pražské tyčce český rekord, klidně bych to skočit mohl. Nevyšlo to.
Vadil vám déšť? V těžkých podmínkách se vám většinou daří.
Za ten liják asi nebyl nikdo rád. Ze začátku pršelo lehce, to bylo v pohodě, pak přišel slejvák, že skákat nešlo. Spíš jsem se bál, že nás sem pošlou ještě v úterý. Naštěstí se počasí umoudřilo, na rozdíl od techniky, která opět zklamala.
Byl s ní stejný problém jako v kvalifikaci? Několik minut se nezávodilo...
Zase ten samý elektrický stojan. Sice to rozhodčím usnadní práci, protože nemusí laťku zvedat, ale opět to zklamalo. Ale když se člověk podívá do výsledků, asi to závod nepoznamenalo.
Jak jste trávil tu delší, dešťovou pauzu?
Leželi jsme v tunelu. Posadili nás na beton, bavili jsme se spolu. Jsme super parta, najdou se uzavřenější výjimky, ale tak sedm kluků z deseti je úplně v pohodě. Nastala i situace, že Argentinec shodil a přišel Polák, že měl špatně nastavené stojany, tak dostal nový pokus.
