Článek
Světový pohár v australském Wollongongu, Grand Prix na Kubě, turnaj v korejském Čedžu… To je jen výběr z destinací, kde Petřikov sbíral body do olympijského žebříčku, aby si zajistil start v Riu. Třicetiletý judista se pod pět kruhů vrátí po osmi letech.
V Brazílii mohl napodobit svého otce a trenéra, jenž má na svém kontě tři olympijské účasti jako závodník. Jenže před čtyřmi lety chyběl Petřikovovi mladšímu k účasti v Londýně nejmenší možný kousek, jedno vyhrané utkání.
Pomohl i psycholog
Chvíli trvalo, než sebral síly pustit se do tréninkové dřiny s výhledem na další hry. „Nebylo lehké se po té kvalifikaci do toho zase obout,“ připouští Petřikov, jemuž příliš nehrála do karet ani změna pravidel. „Nemohlo se chytat rukama za nohy, což jsem hojně využíval,“ popisuje.
Jeho sebedůvěru zvedla spolupráce se sportovním psychologem Michalem Šafářem. „Zaměřili jsme se na to, abych si věřil a dobré výkony z tréninků dokázal převést do zápasu,“ popisoval Petřikov, jenž se pere v kategorii do 60 kilogramů.
Při svém olympijském debutu byl pod pěti kruhy sedmnáctý. „Nejsem v pozici, kdy bych pravidelně vozil medaile a porážel top judisty, ale věřím, že se to povést může. Bylo by pěkné být třeba na sedmém místě. A když už by tam člověk byl, přijde mu to málo,“ usmívá se Petřikov.
