Článek
Bárta vyrážel na trať v druhé polovině startovního pole, kdy už se na Rio nesnášel déšť. „Kluci v první polovině závodu měli trať sice mokrou, ale nám zase víc foukalo. Podmínky byly hodně proměnlivé," krčil rameny Bárta.
„Trať byla velmi těžká. Snažil jsem se dostatečně rozjet na trenažéru, v závodě jsem se pak vydal ze všech sil. Víc jsem ze sebe vydolovat nemohl, jsem totálně vyždímaný," ujišťoval Bárta, když z něj crčely krůpěje potu.
Více, než fyzické možnosti, jej dost možná zdržel technický problém. Bárta totiž ulomil ovládání přehazovačky. „Utrhlo se, když ještě zbývaly dva kopce do cíle. Nejdříve drželo alespoň volně, pak vypadlo úplně," posteskl si Bárta a ukazoval na pravý konec časovkářské hrazdy, kde na kabelu plandalo ovládání řazení.
„Prostě se to stane," nevymlouval se jednatřicetiletý rodák z Kyjova na technické trable. „Možná jsem mohl kolo vyměnit, ale než se sundá ze střechy auta, chvilku člověk ztratí. V daném okamžiku mi připadalo lepší dojet do cíle. Něco jsem ale určitě ztratil," vyprávěl Bárta.
