Článek
V rozjížďce Fuksa zaostával za reprezentantem pořadatelské země. „Ani jsem neuvažoval, že bych Brazilce honil. Já se dozvěděl až ráno, že vítěz postupuje přímo do finále. Měl jsem hlavu nastavenou, že pojedu v klidu, abych ušetřil síly na semifinále. Navíc to z mojí strany nebyla zcela hladká jízda. Měl jsem určité technické problémy," krčil rameny Fuksa.
Co se na hladině jezera Rodriga de Freitase přihodilo? „Jsem asi největší holub na olympiádě. Nechápu to. Pod přední nohou mám takový šmirgl papír, který se však urval po dvě stě padesáti metrech, tudíž se mi smekla noha. Šlo o nepříjemný okamžik, nemohl jsem jet to svoje a lehce se trápil," vysvětloval Fuksa. Větší trable však nehrozily. „Je to maličký detail. Myslel jsem na to a byl rozhozený. Na olympiádě by všechno mělo být stoprocentní."
Povinnost absolvovat semifinále Fuksu nijak netrápila. „Byl jsem krásně rozjetý. Soupeře jsem si hlídal a moc se těším na finále," usmíval se třiadvacetiletý rodák z Nymburka, když své semifinále ovládl.
Podmínky nebyly ideální
Nestěžoval si ani na podmínky, byť rovná hladinka slibovaná Martinem Doktorem, bývalým kanoistou a dvojnásobným zlatým medailistou z Atlanty, rozhodně nebyla. „V rozjížďce to ještě šlo, ale v semifinále foukalo proti zleva, což pro mě není ideální. Budu se modlit, aby to bylo při finále lepší," vyprávěl Fuksa.
První ostrá vystoupení v Riu pod kopcem, na jehož vrcholu stojí socha Krista Spasitele, si náramně vychutnal. „Hrozně jsem se těšil. Vůbec jsem nebyl nervózní. Jsem úplně v pohodě. A ohromně nadšený z postupu do prvního olympijského finále v životě. A nemohu se dočkat bitvy o zlato," vykládal Fuksa, jenž neměl před závodem úplný klid.
„Šel jsem spát už v osm, ale nemohl jsem zabrat. Navíc dorazil kajakář Filip Šváb, můj spolubydlící. Pořád řval, tak jsem ho musel uklidňovat, aby se ztišil. Naštěstí byl tolerantní," smál se Fuksa. „A pak jsem se od čtyř od rána budil a říkal si, jestli už mám vstávat. Snad před finále budu spát lépe."
