Článek
Bolí moc, že jste zůstala tak těsně od medaile?
Co na to říct, zůstat devět centimetrů od bronzu, to je fakt kousíček. Jsem smutná, ale opravdu mě víc mrzí ta ztráta necelého metru od prvního místa. Olympijský vítěz je totiž jen jeden, na něj se nezapomíná.
Opravdu jste pomýšlela tak vysoko?
Původně ne, čekala jsem, že na triumf bude potřeba hodit kolem 69 metrů, jenže ono stačilo o dva méně. Co dokázala Sadovová, mohlo být i v mých silách. Za loňský osobní rekord 67,71 bych v Aténách vyhrála. Nemusím se ale za nic stydět, předvedla jsem kvalitní výkon a doufám, že po těch třech umístěních těsně pod stupni vítězů za poslední tři roky mi ještě bude přáno vybojovat velkou medaili.
Proč myslíte, že už to nevyšlo na aténské olympiádě?
Takový už je život. Ten nahoře to zařídil tak, abych měla do budoucna ještě větší motivaci. Snad mi příště bude víc přát úspěch a brzy to cinkne.
Nedoufala jste přece jen, že vám výkon 66,08 metru zajistí cenný kov?
Mohlo se to zdát, že je medaile jistá, ale já během závodu takto vůbec nekalkuluji. Vydala jsem ze sebe všechno, jenže věděla jsem, že je tu řada es, která umí hodit ještě dál.
Jak moc soupeřky těžily ze své závodnické vyzrálosti?
Všem třem medailistkám je přes dvaatřicet, Jatčenkové dokonce 38 let a věk v téhle disciplíně rozhoduje. Já na sobě také cítím, jak se každý rok posunuji dopředu. Atény jsou pro mne potvrzením, že se jim stávám rovnocennou soupeřkou a snad je brzy dokážu porazit. Technicky se stále zlepšuji, jsem i psychicky silnější a snad se to projeví v příštích letech. Peking vidím na dohled.
Šla jste na start hodně nervózní?
Trochu ano, přece jen to byla moje olympijská premiéra. Před závodem jsem si ale stejně jako před páteční večerní kvalifikací dala vanilkové rohlíčky, které trojskokance Šárce Kašpárkové napekla na olympiádu teta, a musím přiznat, že hlavně mojí zásluhou už došly.
Myslíte, že vás třeba v příštích dnech ještě zabolí ta těsná ztráta od medaile, nebo si můžete s pocitem dobře odvedené práce užívat olympijské hry?
Po návratu do vesnice se odměním pořádným steakem, přece jen jsem si prožila vrchol kariéry. Až uvidím medailistky na stupních vítězů, třeba to ještě přijde líto, ale teď si chci hlavně užívat olympiádu, jejíž atmosféra mě uchvátila. Před čtyřmi lety jsem pro Sydney nehodila olympijský limit a tajně si přála, abych se na hry vůbec jednou podívala. A vidíte, dostala jsem se takhle daleko.
Atletická sezóna ale zdaleka nekončí, jaký je váš další program?
Dám si tu jen pár dní volno a znovu se vrhnu do tréninku, protože už v polovině září mě čeká finále Grand prix a znovu potkám stejně soupeřky. Vezmu to jako velkou výzvu a vlastně i možnost odvety za Atény.
