Článek
„Nemám déšť rád. V Pekingu to byla výjimečná situace. Když začalo pršet, měl jsem už náskok a v hrozném dusnu a vedru to bylo svým způsobem chladivé vysvobození. V Londýně jsem v dubnu zažil při Světovém poháru hrůzné počasí, kdy nám tekla voda za krk, protože nad střelištěm nebyly ani jinde běžné stříšky a navíc prudké poryvy větru doslova kradly terče. Jestli mám z něčeho obavu, tak jen z počasí. Mění se tam hrozně rychle. Když chytnete v položce slejvák a vichr, přijdete třeba o dva terče ani nevíte jak. A je po závodě,“ vysvětlil důvody, proč nemá rád mokré a větrné počasí.
Do Londýna odlétá ve středu. V končícím týdnu ladí společně s kolegou Jiřím Liptákem formu na ukryté střelnici asi čtyřicet kilometrů od Budapešti. „Správcuje tady jeden bývalý výborný maďarský brokař. Podívali jsme se sem už na jaře, když jsme hledali vhodnou střelnici pro závěrečné soustředění, abychom se v Brně nemuseli dělit o střelnici se skeetaři. Podmínky máme ideální. Střelnice je perfektní, povětrnostně podobná té londýnské. Technické zázemí je skvělé, ve všem nám vycházejí maximálně vstříc,“ liboval si Kostelecký.
Denně vypálí kolem 150 ran
Denně pálí kolem sto padesáti ran. „Už to je ale na kvalitu. Zkracujeme také dolet hliněných terčů, což znamená, že musíme střílet rychleji. Ladění skončí v neděli, pak se vrátíme na necelé dva dny domů. Ve středu ráno už odlétáme do Londýna, kde střílíme 5. a 6. srpna,“ dodal.
O formě mluvit moc nechtěl... „Trefujeme se, ale mluvit teď o tom, že si odvezeme, kdo ví jakou formu, nemá smysl. V Londýně bude nejméně pětadvacet střelců, kteří mohou myslet na medaili jako my. Všechno to bude o momentální situaci, pocitech, štěstí a tom nevyzpytatelném počasí. Ale my tam nejedeme proto, abychom naplnili Coubertinovské heslo o účasti,“ zdůraznil David Kostelecký.
