Článek
Souostroví u jihovýchodního pobřeží Afriky je ve světě známé spíš jako ráj turistů a firem lačnících po nízkých daních, v Česku potom proslulo i jako útočiště uprchlého miliardáře Radovana Krejčíře. Vrcholový sport by tu hledal návštěvník jen stěží, natož špičkové plavání. "Řekl bych, že tam neumí tak 40 procent lidí vůbec plavat. Až mladí se to chtějí učit," citovala agentura Reuters lékaře Kennetha Sherwina, který hocha v Pekingu doprovází.
Didon se začal učit plavat až v devíti letech, kdy jej zlákal školní plavecký oddíl. Rychle ovšem začal vyčnívat, a když ho zpozorovali i trenéři seychelské reprezentace, stěhoval se mladý talent z krátkého bazénu do špičkového padesátimetrového. Prý ovšem trénuje i v moři, k němuž to má z domova půl hodiny autem.
"Jenže teď už dávám časy, které plavou kluci obvykle až v osmnácti. Jsem silný," pochválil se Didon. Za svůj rychlý růst prý vděčí právě čistému ovzduší a tropickému ovoci, kterým jeho rodný rovníkový ostrov Mahé sluje. Zato v Pekingu se mu nelíbí. "Vzduch je tu hrozný, cítím to už i na plicích. Chci domů," dodal.
Za čtyři roky v Londýně prý ovšem bude opět a navíc mnohem silnější. Kraulařská špička mu zatím uniká o propastných sedm vteřin, jenže do roku 2012 zbývá stejná porce času, jaká mu stačila k proměně z neplavce v olympionika. A Didon doufá, že další čtyři roky z něj udělají už rovnou medailistu; prvního v třicetileté historii Seychel a jejich 82.000 obyvatel.
