Článek
Jak jste se po všech peripetiích a tahanicích po sportovních soudech a arbitrážích, kdy jste musel vyvracet nařčení z dopingu, cítil na startu olympijského závodu?
Jsem rád, že nebojuji s úředníky, ale konečně s vodou. Tohle je moje práce. Jsem rád, že mohu zase závodit!
Cítíte na sobě výpadek z doby, kdy jste nemohl s posádkou absolvovat tradiční tréninkovou porci? Běží vám hlavou myšlenky, jak by vše vypadalo, kdybyste neřešil dopingové obvinění?
Nedokážu posoudit, zda výpadek v přípravě má negativní vliv. Každopádně na úkor pauzy v tréninku nestartujeme s Danem Havlem v K2, kde by naše šance na medaili byly vysoké. Závodíme pouze ve čtyřkajaku. Nejsem z daného scénáře nadšený, ale prostě už je vše za mnou. Vnímám jen skutečnost, že je před námi olympiáda a nyní už dokonce finále.
Co vám běželo hlavou, když jste se chystali na startu k rozjížďce?
Cítil jsem mírnou nervozitu. Úleva se dostavila už v okamžiku, kdy jsem byl akreditovaný. Následně jsem dostal rozpis rozjížděk od Martina Doktora s mým jménem. A bylo jasné, že mi nikdo nezabrání na olympiádě startovat. Ale je pravda, že přidělené kuriózní startovní číslo mě zarazilo (směje se)...
Na zádech máte číslo 250. Čím je kuriózní?
Na vodě je 248 sportovců. S dalším pořadovým číslem jsem nikoho nenašel. Možná jej přidělili nějakému náhradníkovi a mně zřejmě natlačili schválně dvě stě padesátku, abych byl označkovaný (směje se). Ale to je věc kanoistické federace, která se k celému případu staví naprosto nepochopitelně. Dokonce vydali prohlášení, že ten případ u posledního soudu jsem prohrál a jsem dopingový hříšník, což vlastně není pravda.
Je hodně složité ve vypjatých chvílích olympijského závodu vše hodit za hlavu?
Musím. Nic jiného nezbývá. Ale upřímně, po olympiádě, až se všechno uklidní, to na mě asi sedne. Vše bylo hodně nepříjemné. Já kanoistiku miluji, dělám ji strašně dlouhou dobu a o olympiádu v Londýně jsem nechtěl přijít. A hlavně nebyl důvod. Kdybych pravidla porušil jednoznačně, nebo se skutečně provinil, tak bych o svůj start ani neusiloval. Ale myslím, že na olympiádu patřím. Snažil jsem se proto udělat všechno, abych v Londýně mohl startovat.
Nechodí nikdo v loděnici a nepředhazuje vám celý případ?
Ne. Jestli se soupeřům nelíbí, že jsem v Londýně, rád jim vše vysvětlím. Ale oni vědí, co se stalo. Ze strany sportovců necítím averzi. A myslím, že i ze strany kanoistické federace je po všech patáliích s odvoláváním případ uzavřený.
Podařilo se vztek na kanoistickou federaci přeměnit v pozitivní motivaci, jak jste plánoval?
Nic jiného mi nezbývá, než být nakopnutý a ukázat, že na olympijské závody patřím.
Vážně už vám nikdo nepředhazuje, že jste byl nařčen z dopingu?
Ne, nikdo. Spíše jsem překvapený, že za mnou stojí armáda lidí, kteří mě skutečně hodně podporují. Zaznamenal jsem pochopitelně i negativní reakce, ale jde spíše o pokrytectví. Lidé, kteří znají pravdu a pozadí případu, si uvědomují, že nešlo o podvod natož doping.
Deptají vás hodně ohlasy, které nejsou pozitivně laděné?
Dostanou se ke mně kladné i záporné reakce. Ale když si přečtu zprávy a vzkazy vyjadřující podporu, získám energii. Nakopne mě to. Velký dík patří rodině, známým. Podporu mi vyjádřila i spousta lidí, které osobně vůbec neznám. A strašně mi pomohl právník Jan Štovíček, jenž mě v případu zastupoval. Jsme si blízko i lidsky. Po zasedání arbitráže v Londýně zůstal a při finále bude na tribuně, čehož si cením. Strašně mně pomohl i Jiří Kejval z olympijského výboru. A pak... Ten seznam by byl strašně dlouhý (směje se).
Na internetu se objevil i otevřený dopis otce náhradníka Pavla Davídka zpochybňující váš start v Londýně.
Přijde mi to nešťastné. Více k tomu říkat nechci. Je to pocit pár lidí, kteří jsou v celé situaci angažovaní. Doufal jsem, že se vše vyřeší mezi námi a nikoliv v médiích. Na druhou stranu mi řekl jeden známý, když byla situace nejhorší, že alespoň poznám lidi kolem. Rozhodně jsem si vytřídil kamarády a přátele. Mnohdy jsem došel k trpkému poznání.
