Článek
Emil Zátopek, vítěz OH z Londýna na 10 000 m, a jeho žena Dana, talentovaná oštěpařka, se chystali na druhé poválečné hry. Do přípravy ale zasáhli politici, kteří nechtěli pustit do Finska běžce Stanislava Jungwirtha. „Standa byl hodný kluk, ale měl kádrový šrám, jeho tatínek byl zavřený. Rok před olympiádou se šuškalo, že ho do Helsinek nepustí," vzpomíná Zátopková. A to její muž nechtěl dopustit. „Řekl, že když nepojede Standa, zůstane doma i on. Kádrovák pak řval taky na Emila," vybavuje si slavná oštěpařka.
Při odletu výpravy do Helsinek Jungwirth v letadle nebyl. Zátopek tedy zůstal v Praze. „Ale pak si oba zavolali na ministerstvo a s kyselými obličeji jim nakonec letenky dali," říká Zátopková. Útoku na unikátní sbírku tří zlatých vytrvaleckých medailí z jedněch her tak už nic nebránilo.
20. července 1952. Suverénní start
Zátopek vstupoval do desítky jako favorit. Držel světový rekord, obhajoval olympijské zlato. Jenže kromě starostí s odletem svého kamaráda se také potýkal s chřipkou.
V úvodu se pohyboval v hloubi pole, které čítalo 32 vytrvalců, ale pak ukázal, proč se mu přezdívalo Česká lokomotiva. Strojovým tempem se posouval vpřed, předbíhal jednoho soupeře za druhým, jako posledního pokořil i letitého rivala i kamaráda Alaina Mimouna z Francie.
Do cíle doběhl Zátopek v novém olympijském rekordu 29:17,00. „Chtěl jsem zaběhnout co nejrychlejší čas, ale během závodu jsem se za ním opožďoval," našel na zlatém výkonu mouchy maximalista Zátopek, který si získal srdce finských fanoušků. Dlouhé tratě patřily v zemi Paava Nurmiho k nejsledovanějším disciplínám.
24. července 1952. Zlato pro štěstí
Den velkého triumfu i působivé sportovní romance. „Na pětce si Emil nebyl tak jistý, byla tam spousta mladých vlčáků," vypráví Zátopková. Brit Chataway, Němec Schade, Belgičan Reif, ti všichni si dělali zálusk na zlato v „závodu století".
Zátopková měla na stejný čas naplánováno finále oštěpu, ale to se opozdilo. „Já si zalezla do šatny a říkala si, že podle řevu poznám, jestli Emil vyhrál." Nepoznala. „Na chodbě jsem potkala sovětského trenéra Romanova a ptala se, kdo vyhrál. On na mě koukal jak na blázna, že jsem se na svého muže nešla podívat," směje se Zátopková.
Vzápětí měla jasno, když slyšela československou hymnu. Zátopek vyhrál v čase 14:06,06. „Volali nás do sektoru, já ve dveřích potkala Ťopka a říkala mu, ať mi půjčí medaili pro štěstí. Dala jsem si ji do tašky a mašírovala s ostatními," vypráví.
Hned prvním hodem překonala světový rekord výkonem 50,57 m a získala zlato. Zátopek ale soutěž neviděl. „Odvezli ho do olympijské vesnice v Otaniemi. Když jsem přijela, hleděl na mě jako na zjevení. Říkal, že mu můžu vrátit tu medaili, když mám své zlato," směje se.
Vesnice byla rozdělená na mužskou a ženskou část. „Položila jsem si oštěp k posteli, ale nemohla usnout. Nechtěla jsem se obracet a rušit gymnastky, které se mnou bydlely. Tak jsem si vzala kabátek a šla k takovému jezírku. Tam svítil měsíc a já si užívala štěstí. To trvá jen chvilku, druhý den už to není ono. Za dvě hodiny už jsem ale drkotala zuby," směje se.
27. července 1952. Polibek na závěr
Nejméně očekáváný triumf. Vždyť Zátopek do té doby žádný maratón neběžel! Na regeneraci od pětky měl navíc jen tři dny. „Věděl jsem, že favoritem je Angličan Peters, tak jsem se ho chtěl držet," popisoval svoji taktiku maratónec-začátečník Zátopek.
Vpředu se dlouho držel i Švéd Jansson. Peters ale postupně začal ztrácet, až na 35 kilometrech vyčerpán nasazeným tempem odstoupil. V maratónské bráně na Olympijském stadiónu se objevil s typicky křečovitou grimasou jako první český vytrvalec a stadión burácel „Zátopek, Zátopek". Diváci povstali. „To jsem zapomněl na únavu," přiznával.
S náskokem si v čase 2:23,03 doběhl pro své třetí zlato ve třetím olympijském rekordu. „To i vrátný říkal, že snad není možné, kolikrát už slyšel naši hymnu," směje se Zátopková, která letos oslaví 90. narozeniny. Doběh sledovala z první řady, za cílem jí manžel dal pusu. Fotografie polibku obletěla celý svět.
Zátopka v Helsinkách překřtili na „Satu Peka", pohádkového Péťu. Na konci roku 1952 byl vyhlášen Sportovcem světa. Jeho počin zůstane neopakovatelným.
