Článek
Druhý skončil další Etiopan Sileshi Sihine, Gebrselassie už na dovršení triumfů běžců této země neměl ve finiši síly. Brzdila ho prudká bolest achillovky, s níž má dlouhodobé problémy. Proto se rozhodl skončit na dráze a desítka byla jeho posledním závodem. Časem prý zkusí maratóny.
"Chtěl jsem se rozloučit s atletickými ovály medailí, ale Kenenisa už je prostě lepší. S tím se musím smířit. Běžel skvěle, nikdo na něj neměl. Vzal mi i můj olympijský rekord. Jsem na něho ale hrdý, protože je mým žákem," říkal po nočním závodě Gebrselassie a odmítl, že by přeci jenom cítil nějakou lítost... "To je život, jedni končí a druzí přicházejí na jejich místa, aby dokázali, že se dá běhat ještě rychleji."
Jen 166 cm vysoký Bekele získal na této trati zlato už loni na MS a na poloviční si vybojoval bronz. Navíc má ve sbírce šest titulů v krosu. Před dvěma roky šokoval svět, když na světovém šampionátu v Dublinu vyhrál oba krosové závody - dlouhý i krátký a totéž zopakoval loni v Lausanne a letos v Bruselu.
Letos sebral Gebreselasiemu, co se dalo. Kromě olympijského rekordu sebral Gebrselassiemu už dříve světové rekordy na obou tratích, takže drží všechny čtyři venku i v hale. Z toho třikrát pokořil rekordní hranici letos během čtyř měsíců.
Poslední kolo bežel za 53,02
Bekele na olympijské desítce ostatní soupeře doslova deklasoval finišem v posledním kole, které zvládl ve fantastickém čase 53,02 sekundy.
"Závěrečný okruh mi sedl. Nijak zvlášť jsem na to netlačil, chtěl jsem jen vyhrát, nic víc. Chtěli jsme si rozdělit medaile tři Etiopané, ale Haile prostě nestačil našemu tempu se Sileshim. Museli jsme zrychlovat a pak jsme si to rozdali mezi sebou. Běželo se mi skvěle, takže jsem zaútočil v posledním okruhu. Na překonání světového rekordu to tentokrát nebylo, i když jsem si pohrával i s touto myšlenkou. Musel bych zvolit jinou taktiku, ale nechtěl jsem v olympijském závodě riskovat."
Bekele se chystá na zlato i v závodě na pět kilometrů. "Věřím, že to dokáži, cítím se opravdu skvěle," věřil si. V olympijské historii to dokázalo dosud pět běžců.
Jako první už ve Stockholmu 1912 Fin Hanne Kolehmainen, po něm česká legenda Emil Zátopek v roce 1952 v Helsinkách, kde navíc vyhrál i maratón, což se dosud nepodařilo nikomu. Rus Vladimir Kuc byl třetím v řadě, kdo vyhrál 5 i 10 km už o čtyři roky později v Melbourne.
Další Fin Lasse Viren to dokázal hned dvakrát, a to v Mnichově v roce 1972 a v Montrealu o čtyři roky později. Naposledy se to povedlo Etiopanovi Mirutsi Jifterovi v Moskvě v roce 1980.
