Článek
Už se cítíte legendou, jak jste si přál?
Myslím, že jsem udělal první krok. Když obhájím zlato i na dvoustovce, budu jí definitivně. Už se na to těším, až to zvládnu i ve své oblíbené disciplíně.
Potvrdil byste, že obhájit je těžší, než vyhrát poprvé?
Bez pochyby. Když se dostanete na vrchol, užíváte si, ale občas přestanete koukat kolem sebe. Když mě Yohan porazil na jamajské kvalifikaci, otevřely se mi oči. Dostal jsem vzkaz: „Hele, je olympiáda, jsi připravený? Já jo." Ten mě probudil.
Jak byste tento váš triumf porovnal s vítězstvím v Pekingu?
Tenhle pro mě znamená hodně. Lidé pochybovali, že vyhraju, říkali, že nevypadám dobře. Teď jsem ukázal, že jsem pořád nejlepší, za to jsem šťastný.
Vy sám jste necítil v letošní sezóně pochybnosti?
Po jamajské kvalifikaci, kdy jsem měl drobné zranění, mi trenér říkal, že víme, jaké mám nedostatky, vynecháme mítink v Monaku a odstraníme je. To se stalo, tak jsem do Londýna přijel v klidu.
Označil byste svůj vítězný běh za perfektní?
Kdybych řekl, že ano, trenér pak stejně řekne, že ne. (úsměv) Ale už po semifinále jsem se cítil dobře, nohy mi běžely. Necítil jsem žádný tlak, z druhého času historie mám radost.
Váš start ale nebyl úplně ideální.
Trenér mi po naší kvalifikaci řekl, abych se nestaral o svůj start. Ten se mi tu tady taky nepovedl, ale vím, že mám druhou část závodu nejlepší. Tak jsem se soustředil jen na techniku, před cílem se rozhlédl a viděl, že jsem vyhrál.
Vzpomněl jste si před závodem na svůj ulitý start na mistrovství světa v Tegu?
Lhal bych, kdybych řekl, že nevzpomněl. Ale když mě představovali a lidi křičeli, všechno bylo pryč.
Přesto jste si neodpustil tradiční show před startem...
Dělám to pro lidi, ti ji chtějí vidět. Ale dneska byl Yohan lepší, za to by zasloužil zlato. Když jsem na něj koukal, říkal jsem si: „Sakra, tohle už nepřekonám."
Jak se vůbec závodilo před 80 000 nadšenými diváky?
Skvělý pocit. Byl jsem trochu nervózní, ale když jsem přišel a slyšel je, už jsem byl klidný. Publikum je strašně důležité pro můj běh.
Nebylo vám líto Američana Tysona Gaye, který skončil o setinu bez medaile?
Věděl jsem, že to pro něj bude těžké, vždyť podstoupil operaci kyčle. Účast ve finále je pro něj velký krok, potvrdil, že je bojovník a pořád jeden z nejlepších. Příští rok, když bude zdravý, poběží ještě lépe.
Prozraďte, co nejrychlejší muž planety před závody jí?
Ráno jsem měl nějaké ovoce, objednal jsem si wrap od McDonalda. Vím, že to není zdravé, ale měl jsem na něj chuť. K tomu jablečný džus. A oběd? Kuřecí a vepřové s rýží. Ale nejím moc, nechci se před závodem cítit plný.
V Olympijském parku je největší McDonald na světě, oslavíte tedy zlato tam?
Teď budu hlavně spát. O tom McDonaldu slyším poprvé, tak to tam zajdu na kuřecí nugety (Boltova oblíbená pochoutka – pozn. red.).
Tušíte, jaký má váš triumf ohlas na Jamajce?
V pondělí máme výročí padesáti let nezávislosti, je to odměna pro moji zemi. A vzkaz pro děti, ať dělají všechno naplno. Ne každý může být nejrychlejší na světě, ale můžou být nejlepší doktoři, sestřičky, v čemkoliv, co umějí.
Jak se vám vůbec líbila atmosféra olympiády v Londýně?
Je to jiné než v Pekingu, mají tu spoustu pravidel. Nikde jsem nebyl na šampionátu, kde nemůžete nic dělat... Ale s parťáky jsem si užíval atmosféru olympijské vesnice.
Jaká pravidla vám třeba vadila?
Jsou divná. Nemůžu si vzít švihadlo na tréninkový stadión, protože takové je pravidlo... Je jich spousta, která nedávají smysl.
Máte zlaté medaile ze dvou olympiád. Co za čtyři roky v Riu?
Doufám, že tam budu. Bude mi třicet let, tak snad budu ještě v dobré kondici. Blakeovi bude šestadvacet, to bude dost náročné...
